Velký třesk v životě lidském

Autor: Anastázia Mahovská

Pozitivní noviny (07.05.2007) >>> www.pozitivni-noviny.cz/cz/view.php?cisloclanku=2007050037

ČRo2 - Praha: Je jaká je (30.01.2012 11:05) Daniela Brůhová, PhDr. Jiřina Prekopová

Byl to právě manžel, kdo ji naučil tzv. pevnému objetí. „Jsem mu za to hluboce vděčná. Právě on mi zprostředkoval klíčový zážitek, kdy jsem pochopila, že mě má rád, přestože blbnu a jsem na něj zlá.

Velký třesk v životě lidském a naše bytí ve vesmíru

Už jako malá školačka jsem se na hodinách náboženství ptala kněze: „ Pán farár a kde sa ten Pánbožko vzal? Kněz mi řekl: „Po hodine pôjdeme spolu domov a ja ti to vysvetlím.“ Svůj slib splnil jenom částečně.

Šli jsme ze školy spolu a já mu povídala: „Viete pán farár, to, čo nám vyprávate o Pánu Bohu, tomu rozumiem, ale nechápem, prečo a kdo stvoril Pána Boha? Ja si predstavujem jeho stvorenie ako krútiacu sa hmlu, ktorá sa postupne rozplynie, až nakoniec vidím svet. Dokážem si predstaviť,
že existuje, ale povedzte mi, prečo existuje?"
Kněz složil ruce k modlitbě a to byl konec našeho rozhovoru. Podíval se na mne zjihle a řekl: „Choď už dieťa moje za ostatnými, ja sa teraz musím pomodliť.“

Řekla jsem si, že se na to třeba zeptá Pána Boha a pak mi to řekne, vždyť jsme jej považovali
za božího služebníka. Nikdy mi to tajemství neprozradil. Marné byly moje další dotazy, vždy odvedl řeč někam jinam a já to časem vzdala. Už ani nevím proč.

V pubertě a mládí jsem měla jiné starosti, teda spíše radosti
a na význam existence lidstva
a všemohoucího jsem zapomněla.

Čas běžel, s věkem přibývalo starostí a ubývalo potěšení.

Po všech dosavadních peripetiích života jsem došla k závěru,
že všechen smutek v duši
si nastřádáme tím, že necháváme strádat naše pravé JÁ – bezelstné malé dítě, tolik toužící po lásce,
po pevném objetí a po něžném pohlazení.

Když nenasloucháme našemu podvědomí, nastane porušení rovnováhy a navštíví nás nemoc
jako varování, že nejednáme
v souladu s naší škemrající podstatou.

Donekonečna odkládáme niterní touhy a vymlouváme se, že teď není ten pravý čas, nebo že se nám nedostává sil a pokaždé si nalezneme nějaký ten PRAVDĚ-podobný důvod, nebo si jednoduše nalezneme viníka, který za to může, protože…..

Jsem přesvědčená, že TĚLO je pouhé těžítko DUŠE, které duši poutá k zemi.

SRDCE je naštěstí emoční protiváhou vykutáleného rozumu, a proto když se člověk rozhoduje srdíčkem, jeho rozhodnutí je v souladu s dobrem. A naše DUŠE si lebedí a TĚLO kypí zdravím. To ROZUM nás svádí z našeho správného rozhodnutí! To rozum pochybuje, kalkuluje, je nevypočitatelný a občas bývá taky zbabělý, protože se nechává ovládat strachem ze všudypřítomného pudu sebezáchovy - je to vlastně takový compjuter - bez citů a emocí.

Špatné emoce ovlivňují pochody v našem těle stažením svalů – obrannou křečí, čehož důsledkem je zablokování toku energie. Bez energie vzniká nedostatek – tedy vlastně nemoc. Každá negativní emoce ovlivňuje určitou část těla. Vztek oslabuje žlučník, strach z budoucnosti ledviny, nejistota nervy, atd.. Naproti tomu láska a štěstí uvolňují a rozpínají se, a proto smích dodává nám energii a nejdříve léčí usouženou duši a následně i rozbolavělé tělo.

Dalším mým poznatkem je, že žaludek je neomylným čidlem mezi dobrým a špatným - chutným
a nepoživatelným, a proto se také říká: "Cítím to jako kámen v žaludku." Když se mi přihodí, že rozbolí mě žaludek - v mžiku vím, že je něco špatně.

V dnešní době přibývá obézních lidí! Proč?

Dobrým jídlem se uklidníme a získáme pocit příjemného tepla - jako v pokojíčku útulného domova. Ten, komu chybí láska, zpravidla spolyká kvanta čokolády nebo jiných chlácholivých pamlsků. Přišla jsem také na prostou skutečnost, že nejlepší a nejužitečnější je hledat odpovědi v moudrých knížkách a v žití moudrých lidí, co žijí v pohodě, umí být šťastní z maličkostí a věcí všedních, třeba že svítí sluníčko nebo že právě prší.

Nejdokonalejší rady jsem našla v lidových pořekadlech a prostých moudrech a těch se držím. Zatím mě nikdy nezklamaly. Uvedu nejznámější: "Jez od všeho trochu, budeš zdravý hochu!"
Jak jednoduché a tolik pravdivé lidové moudro o střídmosti a vyváženosti, ale bohužel taky velmi často opomíjené a zazděné dobovým blahobytem.

Když mi bylo nejhůře, protože jsem
po patnácti letech přišla o práci
ve Škodovce, půjčil mi jeden z mých přátel knížku
"Hovory s Bohem"
od Neala Donald Walsche.

Hovory se mi zalíbily natolik, že jsem si knížek od tohoto autora koupila celkem pět a četla a četla
a zaškrtávala si vyhledané odpovědi.

Do knížek jsem nikdy nepsala a knížky jsem vždy hlídala
před sebemenším poškozením, jenomže určité pasáže jsem potřebovala číst opakovaně,
třeba s odstupem času, tak moc byly myšlenky autora
pro mne blahodárně užitečné.

Začala jsem moudré rady, a nejen z těchto knížek, uplatňovat
v životě a musím říct, že není důležité ptát se, proč jsme tady, ale raději přemýšlejme o tom, jak a pro koho vlastně žijeme! Zda-li nás naše konání tady na Zemi uspokojuje a naše bytí ve vesmíru naplňuje!

V životě funguje prostý a neomylný zákon akce a reakce, což osobně považuji za vesmírné
„Perpetum mobile“.

Dáš – dostaneš!
Daruješ - budeš obdarován!
Zalžeš - budeš obelhán!
Pokradeš – budeš okraden!

A tak bych mohla vyjmenovávat různé počiny lidských bytostí donekonečna s naprostou vyvážeností dobra a zla – božích mlýnů - nebo chcete-li, kdo čím zachází, tím také schází. Porušením rovnováhy časem musí dojít k TŘESKU! Čím větší nerovnováha se musí narovnat – vyvážit - tím větší přetlak a tudíž i logicky následující mohutnější TŘESK.
Nakonec " VELKÝ TŘESK " není v našem životě neobvyklý úkaz. V našich životech a kolem nás to tříská pořád. Pokaždé, když se něco přežene, dojde k napnelizmu a vše končí třeskem, což je vlastně převrat dosavadní situace. Proto je tak důležité začít nejdříve sám u sebe, už pro zachování rovnováhy
ve vesmíru.

Každý člověk sám za sebe a nakonec v globálu za celý vesmír rozhoduje, na kterou misku vah přisype svoje zrníčka skutků. Tak řekněte, proč hledat třináctou komnatu důvodu vzniku a původu vesmíru, když bez ní můžeme celkem spokojeně žít? Všechno je vlastně prostinké, stačí si jenom vybírat mezi dobrem a zlem a pak nás nemusí trápit Boží záměr, protože Bůh nechce rozhodovat, On s nekonečně trpělivým nadhledem nechává rozhodovat naše duše.

Proč - ale - dal nám rozum?

Bůh dal člověku rozum proto, aby jej naučil odlišovat dobro od zla, aby dokázal pochopit nejvyšší princip lidské svobody, kterou nám na tomto světě nikdo nedokáže odepřít nebo vzít. Je to právo volby mezi pravdou a lží!