Obchodní duch (starý, ale dobrý)

Autor: Ivan Kolařík

(mailíkem od Ivana Kolaříka)


Schopný prodavač


Šéf přijímá nového prodavače, s tím, že jej vezme na zkušební dobu,aby viděl, jak se osvědčí.
Po zavírací hodině si jej zavolá do kanceláře.

"Tak kolik jste dnes měl zákazníků?"
"Jednoho, šéfe."

"Cože!? Jednoho? Naši prodavači udělají průměrně šedesát až sedmdesát zákazníků denně!
Co jste celý den dělal!?
A kolik jste vlastně utržil?"
"Tři sta osmdesát tisíc dolarů."

"Tři sta osmdesát tisíc? Proboha, co jste prodal?"
"No, první jsem prodal malinký háček na ryby.

Pak jsem zákazníka přesvědčil, že by si mohl vzít ještě i střední a velký háček.

Pak jsem ho přesvědčil, že by si měl vzít i nějaký vlasec a k němu jsem mu prodal tři pruty- malý, střední a veliký.

Dal jsem se s ním do řeči, zeptal jsem se, kde bude rybařit.

Povídal, že na mysu, dvacet mil na sever.

Tak jsem mu prodal ještě pořádnou větrovku, nepromokavé kalhoty a gumáky, protože tam dost fouká.

Přesvědčil jsem ho, že na pobřeží neberou, tak jsme šli vybrat motorový člun.

Pak jsem se ho zeptal, co má za auto a vylezlo z něj, že dost malé, člun by na něm nemohl odvézt.

Tak jsem mu prodal ještě přívěs."

"A tohle všechno jste prodal člověku, který si přišel koupit jediný háček na ryby!?"
"Ne. On původně přišel koupit vložky pro svoji ženu.
Tak jsem mu navrhnul, že když si teda o víkendu nezašuká, že by si mohl zajít aspoň na ryby."




Z deníku dobré manželky
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Ráno jsem se probudila, rychle se umyla, podojila krávu, dala nažrat slepicím a králíkům, vyvedla kozy
a krávu na pastvu. Potom jsem vzbudila děti, připravila snídani, zkontrolovala dětem věci a odvezla je
do školy.

Po návratu jsem naklepala kosu a pokosila trávu. Pak jsem šla do práce. V práci jsem se pohádala
s nadřízeným a jednoho podřízeného z práce vyhodila.

Cestou z práce jsem nakoupila v supermarketu. Trochu jsem se zdržela... Zapomněla jsem totiž tomu svému koupit pivo, tak jsem se musela vrátit. Takže jsem koupila i klobásky na gril... ty má ten můj strašně rád.

Pak jsem přijela domů, nasekala dřevo, připravila jídlo, dojela do školy pro děti, dala jsem jim svačinu, zpracovala daňové přiznání a šla na pole. Mezitím jsem stihla jít ke kosmetičce, objednala nový balzám na ruce a vrátila se domů.

Došla jsem pro krávu a kozy, sebrala vejce v kurníku, připravila večeři, vyměnila pojistku na levém blinkru u auta a žárovku v chodbě, nakrmila děti, vykoupala je a dala spát.

Pak jsem dala prát prádlo, šla na internet, přes banking jsem zaplatila účty, přečetla poštu, dala sušit prádlo, včerejší jsem vyžehlila. Snědla jsem kousek mrkve, osprchovala se a jdu spokojeně spát.
Když v tom mi blesklo hlavou: HRŮZA..!

Vylítla jsem z postele...
Můj muž leží od rána v obýváku na gauči u televize a ani si chudák nezašukal!



Ivan Kolařík byl jedním z nejvyšších policejních ředitelů v Austrálii
"Když jsem utekl, tak jsem byl akorát přihlášen na Karlovu univerzitu
na katedře žurnalistiky.

Zase jsem ale nebyl tak padlý na hlavu, abych si neuvědomil, že bez znalosti jazyka nemohu dělat prakticky nic. Študák, který neměl žádnou profesi...
Tak jsem si uvědomil, že si budu muset život vybudovat od píky.

Očekával jsem jednu věc: demokracii a svobodu.
Ty se okamžitě dostavily po přistání na svobodné půdě Austrálie."
Češi v zahraničí: www.radio.cz/cz/clanek/125434

Pozitivní noviny: www.pozitivni-noviny.cz/cz/search.php?rsvelikost=sab&rstext=all-phpRS-all&rsautor=209&rsrazeni=datum_90

CzechFolks.com PLUS: czechfolks.com/plus/category/autori/ivan-kolarik/

Nový Zéland: www.anny.cz/prezentace-nove-zobrazit.php?&cislo=157

ROZHODNE SI TO PRECTETE !!!! Tato vyzva me prisla dneska, tak jsem si to honem precetl. No, vtip je v tom, ze podobnych "dokumentu" zehrajicich na situaci v Cesku, jsem jiz na Internetu shledl hodne. Tak jestli chcete tak si to prectete a zaver si udelejte sami. Me se osobne zda, ze tyto veci tak trochu cpi propagandou komancu, i kdyz je zrejme na vecech v dopise dost pravdy. Avsak nabizi se otazka: kdy konecne prestanou lide nadavat a delat neco pozitivniho? Mimochodem, rada jevu, ktere autor zverejnuje, je zrovna tak aplikovatelna na australske pomery. Dalsi potiz je v tom, ze se nasinci primo rochneji v negativitach a clovek se nikdy v techto dokumentech nedozvi so dobreho se za 20 let v Cesku stalo. Tak nevim...
Ahoj Ivan

webmaster: Lukáš Podzimek

© Anastázia Mahovská