Jiná doba - Jiné mravy
Autor: Anastázia Mahovská
Jiná doba - Jiné mravy: Každá doba má své úplatky
Zpočátku hrál fodbal v oddílu Kysučan a později - už jako sudí - bral úplatky. V době sedmdesátých let, co pamatuji jako dítě, bylo to normální a nikdo za to sudí netrestal.
V kuchyní vybrali jsme brány. Já se postavila do dveří. Táta chytal a kopal u šuplat - byly širší. Dával mi vždy vybírat a já si do svých školních let vybírala dveře - byly užší. Později jsme si házeli korunou, padne-li panna nebo orel. Kopali jsme také trestní, ale to se moc nelíbilo mamince. Většinou to totiž odnesl prosklený kredenc.
A když už jsem dosáhla na stupadla od Skútru, uvázala mi maminka šátek, brnkla mi lehce do ouška a pošeptala něžně v legraci: „ Schovaj si ich Stázka, nech nemáš plachťáky, aby ti ich vietor nevyťahal.“
Tatínek mi nasadil helmu a pod bradou zapnul kožený řemínek. Ta helma byla svítivě zelená a po délce měla závodnický pruh z černobílých kostiček, jakou tenkrát mívalí závodníci formule.
Maminka nám ještě řekla, ať jedeme rozumně, a hlavně abychom se ji z toho kutálistického klání vpořádku vrátili.
Na zápasech bylo na co koukat. Fotbal hráli samí pěkně rostlí kluci a bylo hodně legrace, vždyť v té době hrálo se s chutí a od srdce.
Občas přišli na návštěvu funkcionáři a většinou sešli se z obou týmu najednou. Pozdravili se, podali si ruce a společně se sudím zasedli k jednomu stolu. Všichni se společně skvěle bavili a nakonec si zazpívali lidovky - většínou eroticky lechtivé dvojsmysly. Tátovi přinesli dary podle toho, co se zrovna vyrábělo v jejich fabrice nebo co se pěstovalo se v JRD (Jednotnom roľníckom družstve).
Hlava mi to nebrala a ptala jsem se otce: „ Tata, a ako to chceš urobiť, keď priniesli ti dary z obidvoch oddielov? Veď majú spolu súperiť! Ako chceš rozhodovať a pískať ten zápas?“ Táta se mi lišácky podíval do očí a pohladil mě po vlasech: „Stázka to je jednoduché. Budem pískať spravodlivo! Vyhrá ten, kto bude lepší!“
>>>>>>>>>>>>
A jěště k těm úplatkům musím dodat, že byla to třeba látka na oblek, soudek piva nebo pytel zrní, a že taky táta nezůstal nic dlužný a pohoštění bývalo náramně zmlsané.
Měla jsem ráda ty návštěvy, bývalo s nimi hodně veselo. A my pokaždé snesli na stůl to, co bylo v domě nejlepší - domácí uleželou slivovici a domácí klobásky voňavé - no zkrátka samé dobroty. Maminka skvělá kuchařinka, napekla a navařila a hodila se do gala. Dělalo ji dobře, když ji chválili a když se líbila. Táta po očku po ní pokukoval a když už bylo lichotek přespřílíš, objala jej a dala mu hubičku. A to táta jako pokaždé kapánek povyrostl, pohladil ji prdelku. Usmíval se a měl radost, že obdivují právě jeho úžasnou manželku.
JO! Bylo to šťastné dětství plné laskavých a usměvavých lidí, co uměli se bavit a užívat si ze všech sil.
A to už je konec z mého dětství pohádky, já vám pravím, jiná doba – jiné úplatky.
>>>>>>>>>>>>
>>>>>>>>>>>>
TJ Kysučan Ochodnica: www.ochodnica.sk/?tj-kysucan-ochodnica,15 ~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Zpočátku hrál fodbal v oddílu Kysučan a později - už jako sudí - bral úplatky. V době sedmdesátých let, co pamatuji jako dítě, bylo to normální a nikdo za to sudí netrestal.
V kuchyní vybrali jsme brány. Já se postavila do dveří. Táta chytal a kopal u šuplat - byly širší. Dával mi vždy vybírat a já si do svých školních let vybírala dveře - byly užší. Později jsme si házeli korunou, padne-li panna nebo orel. Kopali jsme také trestní, ale to se moc nelíbilo mamince. Většinou to totiž odnesl prosklený kredenc.
A když už jsem dosáhla na stupadla od Skútru, uvázala mi maminka šátek, brnkla mi lehce do ouška a pošeptala něžně v legraci: „ Schovaj si ich Stázka, nech nemáš plachťáky, aby ti ich vietor nevyťahal.“
Tatínek mi nasadil helmu a pod bradou zapnul kožený řemínek. Ta helma byla svítivě zelená a po délce měla závodnický pruh z černobílých kostiček, jakou tenkrát mívalí závodníci formule.
Maminka nám ještě řekla, ať jedeme rozumně, a hlavně abychom se ji z toho kutálistického klání vpořádku vrátili.
Na zápasech bylo na co koukat. Fotbal hráli samí pěkně rostlí kluci a bylo hodně legrace, vždyť v té době hrálo se s chutí a od srdce.
Občas přišli na návštěvu funkcionáři a většinou sešli se z obou týmu najednou. Pozdravili se, podali si ruce a společně se sudím zasedli k jednomu stolu. Všichni se společně skvěle bavili a nakonec si zazpívali lidovky - většínou eroticky lechtivé dvojsmysly. Tátovi přinesli dary podle toho, co se zrovna vyrábělo v jejich fabrice nebo co se pěstovalo se v JRD (Jednotnom roľníckom družstve).
Hlava mi to nebrala a ptala jsem se otce: „ Tata, a ako to chceš urobiť, keď priniesli ti dary z obidvoch oddielov? Veď majú spolu súperiť! Ako chceš rozhodovať a pískať ten zápas?“ Táta se mi lišácky podíval do očí a pohladil mě po vlasech: „Stázka to je jednoduché. Budem pískať spravodlivo! Vyhrá ten, kto bude lepší!“
>>>>>>>>>>>>
A jěště k těm úplatkům musím dodat, že byla to třeba látka na oblek, soudek piva nebo pytel zrní, a že taky táta nezůstal nic dlužný a pohoštění bývalo náramně zmlsané.
Měla jsem ráda ty návštěvy, bývalo s nimi hodně veselo. A my pokaždé snesli na stůl to, co bylo v domě nejlepší - domácí uleželou slivovici a domácí klobásky voňavé - no zkrátka samé dobroty. Maminka skvělá kuchařinka, napekla a navařila a hodila se do gala. Dělalo ji dobře, když ji chválili a když se líbila. Táta po očku po ní pokukoval a když už bylo lichotek přespřílíš, objala jej a dala mu hubičku. A to táta jako pokaždé kapánek povyrostl, pohladil ji prdelku. Usmíval se a měl radost, že obdivují právě jeho úžasnou manželku.
JO! Bylo to šťastné dětství plné laskavých a usměvavých lidí, co uměli se bavit a užívat si ze všech sil.
A to už je konec z mého dětství pohádky, já vám pravím, jiná doba – jiné úplatky.
>>>>>>>>>>>>
>>>>>>>>>>>>
TJ Kysučan Ochodnica: www.ochodnica.sk/?tj-kysucan-ochodnica,15 ~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
webmaster: Lukáš Podzimek