Pan Werich z Kampy

Autor: Jiří Suchý & Ondřej Suchý



ČRo Region TANDEM Jana Rosáka 28.12.2011 09:04 Ondřej Suchý, novinář, moderátor a spisovatel


Jan Werich: “Jenom, prosím Vás, nepropadněte nějakému vzývání nějaké tzv. éry čili doby. Bylo to jiné než teď, ani lepší ani horší, JINÉ. Ono to vlastně na světě nikdy není ani horší ani lepší, ale vždycky je to jiné!"
Ozvučenou ppsku o knize Pan Werich z Kampy si můžete Přehrát nebo stáhnout >>> www.anny.cz/prezentace-nove-zobrazit.php?&cislo=188
Ondřej Suchý ve Všechopárty >>> Odkaz na video >>> www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10090925908-vsechnoparty/209522161600017/?index[]=80801&x=49&y=22

Nostalgické muzeum Ondřeje Suchého s Karlem Šípem

Odkaz na poslech rozhlasového pořadu na ČRO2 Praha:







Vzpomínání Ondřeje Suchého

Když jsem chtěl v roce 1966 zatelefonovat panu Werichovi, hledal jsem jeho číslo v telefonním seznamu. „Werich viz. Verych“ – to bylo první, co jsem našel. Nalistoval jsem ze zvědavosti příjmení Werych, ten tam byl, ale pan Werych ne. Schválně jsem se proto ještě podíval pod příjmení Werich. Stálo tam „Werich viz. Werich.“ Kdo nezná pana Wericha a chtěl by ho poznat, ten ať začne u telefonního seznamu, napsal jsem tehdy do jednoho svého článku, Po krátkém čase se mi podařilo telefonní číslo získat, A tak jsem mu konečně zatelefonoval. Měl jsem tenkrát strašnou trému – a pan Werich vypnutý telefon.



Koncem roku 1969 jsem se pak ocitl v blízkosti pana Wericha na malém jevišťátku poetické vinárny Viola, v pořadu Walk Over aneb Zpověď V + W, který připravil a režíroval mladý divadelní kritik
a dramaturg Jan Kolář, Právě jemu se podařilo získat Jana Wericha k tomu, aby nám do úvodu představení namluvil krátký monolog. Jan Werich byl k Janu Kolářovi vskutku vstřícný, jak o to svědčí
i dopis z 11. 7. 1969, v němž mu k chystanému představení napsal ještě nějaké cenné rady, které končí prosbou: ….“Jenom, prosím Vás, nepropadněte nějakému vzývání nějaké tzv. éry čili doby. Bylo to jiné než teď, ani lepší ani horší, JINÉ. Ono to vlastně na světě nikdy není ani horší ani lepší, ale vždycky je to jiné! Marxisti to ovšem nechápou, On jim to Engels nevysvětlil dost po lopatě. On asi nebyl vůl, tam je někdo to celé nedorozumění. Tak se čiňte a dejte mi vědět, budete-li mít chuť! Přeju Vám všechno dobré a ni špatného Váš Jan Werich.“



Hlavní roli v představení Walk Over hrál František Filipovský s „družinou“, kterou tvořili, jeho dcera Pavlína, malá Magda Křížková, zpívající dětská hvězdička ze semaforu, a já. Při zpěvu nás pak doprovázela skupina Jojo trio, v niž – jak jsem se dověděl mnohem později – párkrát na basu zaskakoval Karel Vágner, Bylo to krásné představení a docela úspěšné, neboť vydrželo na repertoáru Violy tuším až do roku 1971. Vzpomínám si, že jsem pokaždé trpěl velkou trémou, protože jsem s Magdou Křížkovou nastupoval hned po úvodu pana Wericha a zahajovali jsme zpěvem neznámé písničky V + W Budete se smát, že nemohu spát, v ní mě malá zpěvačka přesvědčovala o tom, že nejsem pes a že nemám „nožičky chlupatý, jen do ouška ďourku.
Ještě předtím jsme ovšem spolu s diváky naslouchali ve tmě těmto slovům pana Wericha.



„Dobrý večer, dámy a pánové, já vás vítám, sedíte dobře, já doufám, a já se jmenuju Jan Werich a mám otevřít tento večer čili jsem jakýmsi špuntem v lahvici, na jejíž obsah jste zvědaví, a proto jste asi přišli, že ano. Tedy já jsem v roli špuntu, což je role snadno hratelná a velice rádo hratelná, po celém světě, protože každý špunt si musí připadat velice, velice důležitý tím, že vlastně on udržuje v tajnosti obsah lahvic. A proto asi každém, kdo je rád důležitej, si dělá ze sebe špunta, chce rozhodovat, kdy otevře láhev, anebo kdy neotevře láhev, komu se z láhve dá nalít, komu, kdy a jak, no a pak tam tajoví špunt
v tom přeneseném slova smyslu ovšem nosej uniformy nebo nenosej uniformy atakdále atakdále a stavěj se jim pomníky nebo se jim zase kácej – no ale to jsem se dostal tam, kam jsem nechtěl, rozhodně takovej špunt já nechci bejt, a právě proto otevírám tuto lahvici a přenechávám Frantovi Filipovskému
a jeho družině, aby vám obsah té lahvice nalili. Aby vám nalili čistého vína.“



V době, kdy jsme představení fiktivních životopisů pánů Voskovce a Wericha ve Viole zkoušeli, bylo ještě na repertoáru představení, ve kterém jsem se díky sympatiím uměleckého šéfa Violy, doktora Vladimíra Justa, představoval na veřejnosti jako autor veršů a písniček. Teprve v roce 2008 jsem se
ke svému velkému údivu dočetl ve třetím dílu korespondence Jiřího Voskovce a Jana Wericha, že čtyři dny předtím, kdy psal pan Werich Janu Kolářovi ohledně našeho představení ve Viole, napsal v dopise Jiřímu Voskovci: „Přikládám ti básničku od bratra Jiřího Suchého. Je o 14 let mladší, kutí si někde u divadla
a hle, píše básničky a slova k songům. Ne špatně,“ Dovedete si představit, jak jsem se začervenal, když jsem si tyhle tři věty přečetl?
Uplynulo bezmála deset let, když mi přišlo toto psaní:
Pane Suchý Ondřeji, posílám Vám na ukázku bajku. Na ten Váš návrh jsem k mluvení. Moje telefonní číslo je 530-224, ale protože jsem hluchej, tak nejlíp zavolat Janu, ona mi to vyřídí.
S pozdravem Váš Jan Werich



Dopis odeslaný 1. prosince 1978npřišel čtyři dny poté, co jsem pana Wericha písemně oslovil ze své zbrusu nové funkce externího redaktora na stránky humoru v příloze Svobodného slova, stránky, které jsou pod názvem Kvítko založil svého času Josef Lada a kterou přede mnou po řadu let redigoval humorista Achile Gregor. Srdce se mi rozbušilo, když jsem rozlepoval obálku, na jejiž zadní straně stálo jméno a adresa odesílatele: „Jan Werich, U Sovových mlýnů 7, 118 00 Praha 1.“ A tady už začínají naplno mé vzpomínky na chvíle prožité ve společnosti obdivuhodného muže, které jsem poprvé sepsal do útlé bibliofilské knížky Jan Werich doplul k moři (soukromý tisk) ještě před listopadem 1989 a později do sborníku Jiří Voskovec a Jan Werich v divadle, ve filmu, v soukromí, který vyšel v roce 2001
v nakladatelství Brána.

Oficiální stránky Ondřeje Suchého: //www.semanovice.cz/zapisnik.aspx?id=122261349
















České celebrity prestávajú fajčiť vďaka biokódovaniu

Česká herečka Jiřina Bohdalová, jej kolega mím Boris Hybner, no aj iné celebrity vyskúšali metódu ukrajinského psychológa Rostislava Prokopjuka a prestali fajčiť. Využíva na to podvedomie človeka.




Rostislav Prokopjuk, psychológ pochádzajúci z Ukrajiny, pôsobí u našich českých susedov už dvadsiaty rok. Preslávil sa tým, že znechutil cigarety viacerým českým celebritám a zbavil ich tak dlhoročného zlozvyku. Už deväť rokov nefajčí napríklad Jiřina Bohdalová, prestali Michael Kocáb, Petr Janda,
David Kraus, mím Boris Hybner, spisovateľ a moderátor Ondřej Suchý, na isté obdobie aj Jiří Bartoška
a mnohí iní.



Na jeho webovej stránke sú však aj odkazy od klientov, pri ktorých to nevyšlo. Sám Prokopjuk priznáva, že ľudia by od neho nemali očakávať zázraky, lebo ich nerobí, a jeho metóda nezaručuje stopercentný výsledok. Medzi jeho klientov patria aj Slováci. Už desať rokov robí individuálne sedenia v Bratislave.


Uvolněte se, prosím: Barbora Tachecí — Tomáš Matonoha — Rostislav Prokopjuk
www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1176221164-uvolnete-se-prosim/206562222000008/titulky/




Vždy keď sa nazbiera päť–až osemčlenná klientela. „Nejde o žiadnu hypnózu,“ zdôrazňuje Prokopjuk. Vysvetľuje, že biokódovanie je kódovanie cigarety pomocou bioenergetických informácií a ich prenosom do podvedomia klienta. Jeho služby záujemcu vyjdú zhruba na 116 eur (3000 českých korún), čo je asi suma, ktorú tuhý fajčiar mesačne minie na cigarety.



Herec Maroš Kramár už nefajčí tri roky a je na to patrične hrdý. Tiež vyskúšal Prokopjukovu metódu, ale nemôže potvrdiť, že práve ona spôsobila koniec jeho fajčenia. Podarilo sa mu to až po prekonaní jednej choroby, pre ktorú musel prestať fajčiť, a potom sa už k tomuto zlozvyku nevrátil.


Ako vyzerá terapia



K psychológovi sa treba objednať telefonicky alebo cez objednávkový formulár v Centre Aura, ktoré sídli v Prahe. „Pacienta vraciam do okamihu, keď si ešte nepotiahol z cigarety. Vo svojom mozgu sformulujem myšlienku – vy ste v živote nefajčili,“ hovorí psychológ.



Fajčiar si na sedenie, ktoré trvá asi 15 minút, prinesie dve cigarety. Prvú pred ním Prokopjuk „zakóduje“, čím ovplyvní podvedomie pacienta. Takto zakódovanú cigaretu musí pred psychológom vyfajčiť. Tá mu však už nechutí, lebo jeho psychika je už ovplyvnená. Druhá cigareta je len kontrolná.
Táto metóda má účinok, ale len vtedy, ak fajčiar chce s fajčením prestať.


primar.sme.sk/c/6210428/chcete-prestat-fajcit-musite-vediet-preco.html




webmaster: Lukáš Podzimek

© Anastázia Mahovská