Mým marodům

Autor: MUDr. Jan Hnízdil

Výzva NEO 2011 "Je čas na občanský vzdor!"
"Archív relácie Na vlnách Zeme & Veku" MUDr. Jan Hnízdil Hnízdo zdraví je na Facebooku
VIDEO REPORTÁŽ o knize "Mým marodům" s hercem Jaroslavem Duškem

Ptáte se na cestu ke zdraví? Co je to zdraví?
Podle mne je to schopnost zvládat problémy každodenního života. Pokud má člověk k řešení problémů dost vůle a sil, je zdravý. Když začne vůli ztrácet, je mu ne-volno. Když už problémy zvládat nemůže,
je ne-mocný.




Abych mohl pacienta léčit, musím znát jeho život

...iDNES.cz Lékař a publicista Jan Hnízdil už před rokem spolu s několika kolegy zpochybnil prezidentovo zdraví. Tvrdil, že je Václav Klaus nemocný a neschopný zastávat úřad. V Show Jana Krause už se obává objekt svého znepokojení nazývat jménem, přesto ale trvá na tom, že "on" stále trpí nějakou poruchou.
28. ledna 2011


Co ale člověk potřebuje k tomu, aby byl spokojený a zdravý? Kromě stravy, pohybu a tělesné kondice
to jsou také láska, přátelé, kultura, dobré vztahy a zdravé životní prostředí. V konkurenčních tržních podmínkách na ně moc prostoru nezbývá. Dříve na to upozorňovali jen filosofové, teď už jsou slyšet
i hlasy ekonomů. Luisa Corradová z Ekonomické fakulty Univerzity Cambridge zkoumala, jak souvisí hospodářský růst a spokojenost občanů.


10.dubna.2011
Dvacet tisíc lidí ze sto osmdesáti oblastí Evropy zaznamenávalo do dotazníku míru svého štěstí. Očekávalo se, že nejlépe na tom budou lidé v prosperujících ekonomikách slunné jižní Evropy.
Překvapivě zvítězili Dánové před Finy, Iry a Švédy. Ukázalo se, že mnohem důležitější než růst HDP je důvěra ve státní správu, vymahatelnost práva a dobré mezilidské vztahy. Právě to u nás chybí.


20.04.2011
V nemocné společnosti nemohou žít zdraví občané. Snažím se proto lidi varovat. Ať se nenechají manipulovat politiky, reklamou, medicínsko-farmaceutickým komplexem. Ať si převezmou sami zodpovědnost za svůj život a svoje zdraví. Tím nejúčinnějším lékem je vytváření občanské společnosti. To je práce pro každého z nás. To za nás žádný politik neudělá.

AUTORŮV PROLOG
Ani v nejdivočejším snu by mne nenapadlo, že jednou budu psát úvod k vlastí knížce. Pár jsem jich prolistoval, abych zjistil, jak se to dělá. Většina autorů to považuje za příležitost k ohlédnutí za vlastní tvorbou a životem. U mě to není zrovna pěkný pohled: jedno rozpadlé manželství, zrušená oddělení, vyhazovy z práce, skandály, sklony k depresím. Mým krédem přitom vždycky bylo pranýřovat nešvary, hájit pravdu a hledat nová řešení. Vždycky jsem to myslel upřímně. Vždycky to špatně dopadlo.

Do promoce na lékařské fakultě jsem byl vzorný. Koncem osmdesátých let jsem nastoupil jako asistent na Fakultu tělesné výchovy a sportu
v Praze. Tehdy mne zaujal problém prostituce. Výsledkem byl Návrh školícího centra při FTVS UK.

Genialita myšlenky spočívala v tom, že by prostituce byla legalizovaná, podmínkou udělení licence by bylo absolutorium teoreticko-praktické výuky, pravidelné lékařské prohlídky, placení daní. Na tu dobu revoluční návrh. Psala o něm světová média: New York Times, Der Wiener, natáčet dokonce přiletěli z televizní stanice RTL. Jen vedení fakulty ani nepochopilo, ani neocenilo. To bylo moje první propuštění.

Pak jsem si vzal na mušku vrcholový sport
a jeho veliký nešvar – doping. Nastoupil jsem
do Ústavu sportovní medicíny a stal se dobrovolným komisařem dopingové kontroly.
V zápalu boje za čistotu sportu jsem objížděl různé soutěže, odebíral vzorky moči a radoval se, když byl podvodní přistižen. Pak mi začalo docházet, že je to jen hloupé divadlo. Limitů lidských možností už bylo ve většině disciplín dosaženo.

Sportovci už přirozeným způsobem nemohou. Aby vyhověli společenské poptávce po dalších úžasných rekordech, bez sebezničení nebo dopingu se neobejdou.

Sport může být buď vrcholový, anebo čistý. Obojí současné se vylučuje. Začal jsem o tom psát do sportovních rubrik, hájil jsem i některé přistižené sportovce. Vyloučení z antidopingové exekutivy „pro naprostou neslučitelnost názorů na problematiku dopingu s oficiální filozofií!, odebrání licence komisaře a zákaz šíření zvrácených názorů v médiích na sebe nedaly dlouho čekat. Nepochopili, neocenili.

Pak jsem se rozhodl bojovat proti pavědám a stal se členem Klubu českým skeptikům Sisyfos. Vystupoval jsem proti akupunktuře , homeopati, biotronice. Časem mi začalo vrtat hlavou, jak je možné, že ty podvodné metody tolika lidem pomáhají, když by vlastně neměly. Došlo mi, že v moderní medicíně chybí celostní pohled na člověka, trpělivé vyslechnutí , srozumitelné vyslechnutí a uklidnění. Právě to pacientům dokáže nabídnout zkušený léčitel. Stačilo pár kacířských článků a moje působení v Sysifu skončilo.Vědci mne měli za šarlatána, léčitelé za vědce. Na nervy jsem lezl všem.

Pokusil jsem se zařadit a nastoupil na rehabilitační kliniku Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Stereotypní mechanická medicína mne vůbec neuspokojovala. Denně za mnou přicházeli pacienti
s různými bolestmi. Posílal jsem je na různá vyšetření, ordinoval různé léky. Pacienti se sice léčili, ale neuzdravovali. Jejich stonání jsem vůbec nerozuměl. Pak jsem se setkal s kolegou Šavlíkem, zakladatelem české psychosomatiky. Když jsem se ho zeptal, jaký obor to vlastně dělá, řekl mi: „Zatímco ostatní lékaři léčí choroby, já radím lidem, co mají udělat pro to, aby se uzdravili.“

To se mi zalíbilo.

Pochopil jsem, že každá nemoc je informace o tom, že člověk dělá ve svém životě nějakou chybu. Začal jsem se o pacienta zajímat, ptát se jich na způsob života, radosti a starosti. Otevřel se mi nový obzor. Stonání pacientů už bylo srozumitelné, dokázal jsem jim poradit. Ti kteří pochopili, se začali uzdravovat. To byl můj konec.

Současné zdravotnictví je především obchod. Čím víc lidí stůně, tím lépe. Pokud by se lidé začali hromadně uzdravovat, znamenalo by to pro medicínsko-farmaceutický komplex hotovou katastrofu.

Z nemocnice jsem byl z důvodů reorganizace propuštěn. Dva roky jsem byl bez práce. Pak se mne ujali v dobřichovickém Centru komplexní péče. Moje názory na zdravotnictví a medicínu je zaujaly. Taky se snaží celostně věnovat pacientům. Nejde jen o body a výkony. Vrátil jsem se i psaní článků.
O pravidelné zdravotnické sloupky mne požádaly Lidové noviny. Psal jsem v nich, že zdraví člověka závisí hlavně na tom, jak se chová k sobě i blízkým, jestli žije v harmonické rodině a společnosti.
To nemohlo dobře dopadnout.

Začal jsem se totiž zajímat o chování našich politiků v čele s prezidentem Klausem.
Loni na podzim jsem si s několika kolegy mailem vyměňoval názory na jeho osobnost.
Z čistě lékařského hlediska mi připadá zvláštní. Pracovně mu říkám „prezident negativních emocí“.

Atmosféra kterou v zemi vytváří, škodí zdraví. S kolegy jsme se radili, jestli bychom mu neměli nějak pomoci, pokusit se ho léčit.
Na nic jsme nepřišli. Asi po čtyřech měsících se v naší soukromé korespondence zmocnil nějaký žurnalista.

V hlavě se mu to celé pomotalo, obvinil nás
z pokusu dostat prezidenta Klause
do blázince. Dokonce podal trestní oznámení pro pokus o státní převrat a vlastizradu.

ČRo Radio Wave, Diagnóza F (18.8.2011 21:00) MUDr. Jan Hnízdil: Když duše stoná a tělo to odnese.

V srpnu mě kvůli tomu vyslechla kriminální policie. Zase jsem to myslel upřímně. Zase to ani nepochopili, ani neocenili.

Články zařazené do této knížky asi budou čtenářům připadat příliš kritické, nevyvážené a zaujaté. Jsem si toho vědomý. Mohl bych napsat stohy knih o skvělých lékařích, zázračných lécích a neuvěřitelných úspěších, kterých dosahuje moderní medicína. Mohl bych psát o poctivých vrcholových sportovcích, kteří by se nikdy nepropůjčili k užívání dopingu. Mohl bych dokonce psát o moudrých policích, kteří se ze všech sil snaží pracovat ve prospěch společnosti. To nebylo mým cílem.

Vybrané texty mají společného jmenovatele. Chtěl jsem v nich upozornit na limity a nebezpečí, která přináší úzce biologický pohled, iluze neomezeného růstu a popíraní přirozenosti, slušnosti
a sounáležitosti. V medicíně, ve vrcholovém sportu, v politice, v životě nás všech.

Mým nedostižným literární vzorem vždycky byl americký sloupkař Art Buchwald. Jeho knížka Copak jsem vám někdy lhal? Je vrcholem inteligentního humoru. Moc jsem se mu chtěl přiblížit. Když už ničím jiným, alespoň titulem této knížky. Navrhoval jsem, aby se jmenovala Copak jsem vás někdy sral? Manželka mi to zakázala. Čtenáři by to prý nepochopili, ani neocenili…

Jan Hnízdil


ČRo 1 - Radiožurnál, Host Radiožurnálu (26.10.2012 10:05) rozhovor s lékařem Janem Hnízdilem o psychosomatické medicíně a antipsychiatrii i o tom, co nemoc vypovídá o stylu našeho života.

ČRo Region, Středočeský kraj, Karambol (16.11.2012 12:04) Psychosomaticky orientovaný internista a rehabilitační lékař MUDr. Jan Hnízdil z Centra komplexní péče v Dobřichovicích o tom, jak se vyrábí pacient.
ČRo Region, Středočeský kraj, Karambol (24.2.2012 12:04) Rehabilitační lékař s komplexním psychosomatickým přístupem MUDr. Jan Hnízdil o tom, jak probíhá u psychosomaticky orientovaného odborníka léčba problémů s pohybovým aparátem.


Duše "K" jako "KLID": Nadměrná lékařská péče škodí zdraví.

Jaroslav Dušek:
"Víte koho nejíc bolí záda?
Toho, kdo hází starosti za hlavu."

MUDr. Jan Hnízdil:
"Držení těla je v podstatě obrazem životního postoje.
Čím víc vůl táhne, tím víc mu nakládají!"

BLOG:
Kniha není vhodná pro manažery farmaceutických firem, funkcionáře vrcholového sportu a psychopatické politiky: blog.aktualne.centrum.cz/blogy/jan-hnizdil.php?itemid=11552

"Jsem vyznavačem paní Mojžíšové, jejího důležitého momentu dotyku a její úžasné metody. Snažím se pomáhat lidem spouštět samouzdravné mechanizmy."



BLUDNÝ BALVAN JARDY DUŠKA

Herec Jarda Dušek kráčí od úspěchu k úspěchu. Exceluje na divadle i ve filmu. Ovace sklidil
za moderování českých lvů. Dostává ale ceny nejen umělecké. Teď mu Český klub skeptiků Sisyfos dokonce udělil stříbrný Bludný balvan. Ctihodné vědce spolku, který si dal za cíl boj proti šarlatánství
a matení společnosti, pobouřil názory na jídlo, Slunce a vodu.

vyplati se dokoukat do konce from Tak Jo on Vimeo.



„Myslím, že jídlo bylo původně možností zkusit svět skrze chuť. Bylo určeno spíš pro zábavu
a pro poznání světa. Cílem určitě nebylo, že musíme jíst třikrát denně. Já jsem jednu dobu jedl jen obden.“ Takovou má zkušenost. Nejí maso, nekouří, pije zelený čaj. Vydrží se postit i několik dní.
Energie má přesto na rozdávání. Z čeho ji ale bere, když ne z jídla?

“Slunce je životodárná síla, díky níž jsme tady. . A my máme neuvěřitelnou kampaň proti Slunci.
Já jsem vloni v létě poprvé nepoužil žádný krém a opálil jsem se nejlépe ve svém životě.“ Takovou má zkušenost. Nespálilo ho ani sicilské slunce ani žhavé uhlíky, po kterých se rád bosý prochází.
Jak to dělá?



“Když začnete komunikovat se živly, když se začnete třeba ptát vody, jak se jí to líbí, že je hnána
pod tlakem rovnými rourami, tak zjistíte, že není ráda. Voda miluje spirálovitý pohyb.“ Takovou má zkušenost. S přírodou si rozumí. Je s ní v souladu. Sám je příroda: „Živ buď s rozumem a obejdeš se bez lékařů,“ říká lidové přísloví. Takhle to tedy Jarda dělá. K doktorům nechodí, prášky nebere.

Z Bludného balvanu měl upřímnou radost. Jen mu bylo líto, že ho na předávání nikdo nepozval.
Chtěl porotcům vyprávět Sisyfův příběh. Příběh krále, který byl považován
za největšího darebáka pod Sluncem. Aby získal pramen pro korintský hrad, obelstil říčního boha Ásópa. Zeus za to na něj poslal smrt. Mazaný Sisyfos ji ale spoutal a zavřel do komory. Když bůh války Árés smrt osvobodil, unikl Sisyfos lstí i podruhé. Protože si nevážil bohů ani smrti, musel pak za trest valit do kopce balvan.
Ten mu ale vždycky pod vrcholem vyklouzl a sjel dolů.



„Sisyfovská práce“ je od té doby symbolem nesmyslného, otupujícího a bezvýchodného úsilí, ze kterého není žádný užitek.
Jardův životní příběh mi připadá mnohem smysluplnější a zdravější.

Lidové noviny 25.3.2008


DO VLASTNÍHO HNÍZDA
Lékař léčí, příroda uzdravuje.
Trpělivost nejlepším lékařem.
Na lékaře nemyslí, kdo je veselé mysli.

DEJTE NA RADY LÉKAŘE
Příčinou poloviny úmrtí jsou v České republice kardiovaskulární choroby. Skoro třicet procent lidí umírá na rakovinu. Obě tato onemocnění ovlivňuje životní styl. Podle studie vědců Harvardovy univerzity mohou naše špatné návyky za 85 procent zdravotních obtíží. Za nemoc si můžeme hlavně sami. Příčiny jsou notoricky známé: špatná strava, nedostatek pohybu, stres. Je nejvyšší čas polykat hromady prášků. Poraďte se s lékařem, jak máte změnit chování, abyste se co nejdříve uzdravili. Myslíme to s vámi dobře.



Strava je základem. Ve vašem jídelničku nesmí chybět čerstvá zelenina, ovoce, mléčné výrobky, ryby, drůbež. Jednou týdně můžete i červené maso. Musí být ale libové a kvalitní. Porce by neměla být větší než 100 gramů. Nezapomeňte na celozrnné pečivo, těstoviny a různé druhy obilovin. Jezte pravidelně a menší porce. Každé sousto pečlivě rozkousejte, jezte pomalu a jídlo si užívejte. Snažte se jíst v kruhu rodiny nebo přátel, utužujete tím mezilidské vztahy. Vyhýbejte se alkoholu, kávě, cigaretám. Pravidelně pijte šťávu vylisovanou z čerstvého ovoce.

Alespoň hodinu denně věnujte aktivnímu odpočinku. Vhodná je rychlá chůze, plavání, pravidelná relaxační cvičení, kalanetika, jóga nebo pilatek. Sportujte každý víkend. Zádovým svalům svědčí běžecké lyžování. Kloubům zase cyklistika. Alespoň dvakrát ročně si udělejte delší dovolenou: v zimě na horách, v létě u moře. Udržujte si optimální tělesnou váhu.
Nestresujte se. Pěstujte pozitivní myšlení, používejte humor a mějte radost ze života. Do denního programu zabudujte několikaminutová „relaxační okénka“. Naučte se na chvíli vypnout i v práci.



Udělejte si kratší procházku, protáhněte se nebo provádějte dechová cvičení. Alespoň dvakrát měsíčně zajděte na koncert nebo do divadla. Dopřejte si pravidelnou masáž, koupel, návštěvu kadeřníka nebo vižážisty. Osm hodin denně věnujte spánku.

Teď už víte, jak nato. Jste manažery vlastního zdraví. Možná namítnete, že zelenina ze supermarketu je plná chemie. Tu skutečnou připomíná jen tvarem, už vůbec ne chutí. Vitaminů v ní člověk moc nenajde. Čerstvá a nepráškovaná je nekřesťansky drahá. Cereálie z prodejny zdravé výživy jakbysmet. Na bio-maso si nechte zajít chuť. Výplata stěží stačí na různé oplachované a recyklované. Přes den je člověk rád, že stihne zhltnou housku se salámem nebo zaskočit do čínského bufetu. Někdy ani to ne.

°

Zkuste si v práci udělat relaxační okénko a uvidíte, jak rychle s vámi šéf vyrazí dveře. Po čtyřicítce jinou práci jen těžko najdete. Hodinu sportování denně? Panelák vedle paneláku, kolony aut, smog. Běhat v tom je životu nebezpečné. Masáž, fitness, vizážista? To pan doktor snad ani nemůže myslet vážně. Člověk se s vytřeštěnýma očima doplazí domů, padne do křesla a pustí Novu. Ve zprávách pět mrtvých na dálnici, válka v Iráku, radar v Brdech, orkán Emma, Čunek, Škrlová, zdražení benzinu, ČEZ.

Humor došel. Korunu tomu nasadí pan prezident ujištěním, že tak dobře jsme se ještě neměli, živočišných druhů přibývá a klima je příznivé. Na to už je potřeba hodně silný žaludek. Jak si má v tom blázinci člověk pěstovat zdravý životní styl? Tak to opravdu nevím. Hlavně nezapomeňte při odchodu zaplatit regulační poplatek.

Zdravotnické noviny, 24.3.2008


GLOBÁLNÍ PRŮJEM
Mám vždycky radost, když vědci potvrdí to, co jsem dříve jenom tišil. Tým britských psychologů vedený profesorem Richardem Wiesemanem z Univerzity v Hertfordshiru teď v 32 městech světa zkoumal, jak rychle chodí lidé po ulici. Ukázalo se, že o celých 10 procent rychleji než v roce 1994. Průměrný obyvatel Prahy dnes zvládne 18,2 metru za 12,35 vteřiny. Příčinu zrychleného tempa vidí psychologové v rozvoji moderních technologií. „Kvůli internetu a mobilním telefonům jsou lidé více netrpěliví, více podráždění a dny mají napěchované větším počtem činností.“ Podobná studie Roberta Levina z Kalifornia State University, z roku 1994, potvrdila že „rychlost chůze je spojena i s dalšími faktory, jako je chování jedince a jeho zdraví. Jak lidé spěchají, méně pomáhají ostatním a více trpí stresem a špatným životním stylem.“ Tak konečně to máme potvrzené. Lítáme jako blázni.



Vědci odkrývají jedno tajemství za druhým. Zbývá vyřešit už jen pár chorob. Tvrdým oříškem je třeba „syndrom dráždivého tračníku“, STD. Vyznačuje se nezvladatelnými průjmy. Nucení lidi postihuje v těch v těch nejméně vhodných situacích. Chce se jim pořád a všude. Jejich život za nic nestojí. Ze strachu, že to nezvládnou, se bijí jít do kina nebo nasednout do autobusu. Čím větší strach, tím větší nucení. Pokud pak do autobusu přece jen nasednou, je katastrofa jistá. K problémům se stolicí se přidává nervozita, nespavost, úzkost a deprese. Podle dr. K. Frasera a Dr. Michella z Royal Adelaide Hospitál postihuje STD 20 procent populace a je příčinou 40 procent všech vyšetření v ordinacích gastroenterologů.



A bude hůř. Světová zdravotnická organizace (WHO) uvádí, že střevními problémy trpí polovina lidstva. To je průjem globální. Zástupům pacientů se odebírá krev, moč a stolice. Nad břichy jim krouží sondy ultrazvuků. Do tlustých střev se jim zanořují endoskopy. Příčina pořád nejasná! Lidé polykají prášky střídavě na zrychlení nebo na zpomalení činnosti střev. Prášky proti bolestem a proti nadýmaní, na úzkost nebo na depresi. A potíže mají dál!

Zdá se, že pátrání po příčině v tlustém střevě nikam nevede. Napadlo mne, jestli to stále naléhavější nucení na stolici u tolika lidí najednou nějak nesouvisí s objevem britských psychologů. Cítím to sám na sobě. Životní tempo začíná být opravdu k posrání…

Lidové noviny 2007


Rozčilovat se znamená ničit si zdraví blbostí druhých.

Každý nese svůj kříž.

Trp tělo, kdyžs chtělo.

Kařdý nejlépe cítí svou bolest.

Tělo stárne, neduhy mládnou.

Co koho bolí, o tom řeč volí.

Smrti se bojíš, za život nestojíš.

Mnoho lékařů – hotová smrt.

Žádná smrt není bez příčiny.

Dlouhá nemoc – hotová smrt.

Zdravý nemoci a nemocný smrti se naděje.

Nemocný doufá v uzdravení až do smrti.

Časté stonky – jisté zvonky.

Zdraví se cení, až když je ztraceno.

Víra tvá tě uzdraví.

Tisíc je nemocí, jen jedno je zdraví,

Veselá mysl - púl zdraví.

Od žertu hlava nebolí.

Každému člověku jest vlastní mýliti se, pouze hlupákům však v omylu setrvávati.
starořímský politik Marcus Tullius Cicero

ČRo 1 - Radiožurnál, Večerní Host Radiožurnálu (9.2.2011 23:05) Rozhovor s lékařem Janem Hnízdilem, který komentuje úskalí současné medicíny, upozorňuje na její často obchodně-průmyslové pojetí, tohoto tématu se drží i ve své poslední knize Mým marodům, aneb Jak vyrobit pacienta.
MUDr. Jan Hnízdil, Jaroslav Dušek FOTOGALERIE (13.10.2013) z Jindřichovic pod Smrkem

ČRo 2 - Praha (25.8.2006 21:05) Jaroslav Dušek nás zavedl do lesa u Dobřichovic, kde se nalézá Centrum komplexní péče. Ocitli jsme se přímo v ordinaci MUDr. Jana Hnízdila, který zde vystupuje v roli rehabilitačního lékaře.

ČRo 6 - Český rozhlas 6 (18.2.2011 19:30) Hovory, věda, zdraví, společnost - Bolesti zad a stres. Moderuje Terezie Jirásková.

ČRo 6 - Český rozhlas 6 (26.7.2006 22:10) Studio STOP Chybí v českém zdravotnictví rodinní lékaři? Hosté: dr. R. Nwelati, Jan Hnízdil.

ČRo 6 - Český rozhlas 6, Hovory o vztazích (27.3.2011 19:30 Vztah mezi lékařem a pacientem. Host: MUDr. Jan Hnízdil. Připravila Eva Labusová.

KRIZE SOUČASNÉ MEDICÍNY

Čím dál tím více lidí upírá svoje naděje k moderní medicíně, užívá si rentgenového a elektromagnetického záření. Napojuje se na různé přístroje a posléze si dobrovolně proměňuje své tělesné šťávy na různé koncentrované roztoky chemických látek, které ochotně a v přebytku produkují farmaceutické továrny. Vzniklo nové výrobně spotřební odvětví vysoce vyvinuté společnosti, které stírá rozdíl mezi člověkem a strojem. V biotechnologickém pojetí světa se člověk, aniž si tu změnu uvědomuje, ztrácí jako přirozená bytost. Zrcadlem, obětí i spoluviníkem tohoto procesu se stává obor lékařství. Dříve se zabýval člověkem ve chvílích, kdy nemoc ohrožovala jeho existenci. Dnes jsou zdraví i nemoc komodity.

Přestože se světová ekonomika potýká s vážnými problémy, byli lidé i v uplynulém roce ochotni vynaložit nemalé prostředky za léky. Jak vyplývá z údajů konzultační společnosti IMS Health, vzrostly celosvětově tržby z prodeje léků o osm procent, na více než 430 miliard dolarů.

V zemích OECD se v letech 1970 – 1996 zvýšili výdaje za léky z 0,4 na 0,7 procenta HDP.. A protože se HDP za uvedené období zvýšil o 50 procent, znamená to, že náklady na léky rostou rychleji. Největší farmaceutické koncerny se z hlediska finančního objemu svého hospodaření stávají ekonomicky silnějšími než řada států. Například společnost Pfizer je na 17. místě světového pořadí (Austrálie na 11., Švédsko na 19., Singapur na 39. pozici).



Tahounem prodeje a pro farmaceutické firmy zemí zaslíbenou jsou bezkonkurenčně Spojené státy. Podle nedávné studie studie vědců ze Salone Epidemiology Unit v Bostonu užívá 80 procent dospělých Američanů každý týden nejméně jeden lék, 25 procent pak užívá pět různých léků týdně. V roce 1966 tak například každý třetí Američan užíval tableta na snížení krevního tlaku v duchu masově šířené propagandy !čím nižší tlak, tím lépe“. Vyšetření na hypertenzi a následná ordinace léků se staly vůbec nejčastějším důvodem návštěvy lékaře. Tento vývoj dnes už zřejmě nelze zastavit navzdory tomu, že hypertenzní chorobu je nutné vnímat a léčit v širokém komplexu příčin.

Podobné nekritické nadšení provázelo i vyšetření a následnou léčbu zvýšené hladiny cholesterolu v krvi. Tisíce jinak zdravých mužů a žen na celém světě spotřebovaly léky na snížení cholesterolu za více než 3 miliardy liber ročně. V současné době se lavinovitě šíří propagační kampaň léčby sexuální dysfunkce. Podle farmaceutické firmy Pfizer celosvětově postihuje 150 milionů mužů, v České republice každého druhého staršího čtyřiceti let. Nedosti tomu, jen ve Spojených státech má ženskou obdobu této poruchy léčitelnou prostřednictvím „ženské Viagry“ trpět 65 milionů žen.



S astronomickými výdaji vynakládanými na zdravotnictví ve vyspělých státech ostře kontrastuje katastrofální stav a způsob financování zdravotnictví zemí rozvojových. Podle záměrů OSN by totiž bohaté země měly dávat na pomoc určenou pro rozvoj zdravotnictví chudých zemí 0,7 procenta svého hrubého domácího produktu. Ve skutečnosti však dávají daleko méně, například Velká Británie 0,26 procenta a USA dokonce jen 0,1 procenta HDP. Podle Komise pro makroekonomiku a zdraví při Světové zdravotnické organizaci by se tato pomoc měla z dnešních 6 miliard USD každoročně zvyšovat tak, aby v roce 2015 dosáhla 31 miliard USD. Podle profesora ekonomie Jeremyho sachre nevyžaduje plánovaný objem finanční pomoci žádné velké oběti, každý občan bohaté země by měl ve skutečnosti přispět 25 USD, což je výrazně méně, než kolik většina lidí každoročně utratí za vánoční dárky. Bude-li zdravotnictví chudých zemí dáno do roku 2007 požadovaných 163 milionů USD zachrání to životy osmi milionů lidí.

Z uvedených údajů zřetelně vyplývá, že medicína vyspělých zemí zaměřuje svoje úsilí nejen na léčení nemocných, ale stále více vyhledává choroby i u lidí, kteří žádnou nemocí netrpí.. Namísto umění žít s obtížemi, které jsou samozřejmou součástí života, nastoluje požadavek zbavit se těchto obtíží, podlamuje vůli člověka přizpůsobit se realitě,nemotivuje ho nikterak k aktivní péči o zdraví, Lékařská lobby, média i farmaceutický průmysl neustále stupňují tlak na rozšiřování diagnóz nových chorob, aby obratem nabídly jejich snadná řešení. Vytvářejí potřebu různých vyšetření a odhalují nové poruchy, které pak nákladně léčí.



Komerční zájmy se dostávají do stále ostřejšího střetu se zájmy pacientů. Odborníci zjistili, že farmaceutické společnosti často riskují životy pacientů, když nepravdivě informují o výsledcích klinických zkoušek léků. V roce 2001 proto rozhodl Mezinárodní výbor vydavatelů lékařských časopisů omezit publikování klinických studií, neboť jsou v mnoha případech manipulovány farmaceutickými firmami, které je financují. „Existují případy přehánění předností léků a naopak zamlčování jejich nepříznivých účinků,! Konstatoval doktor John Horton, vydavatel jednoho z největších britských lékařských časopisů Lancet.

O tom, že toto riziko není zanedbatelné, hovoří studie provedená odborníky lékařské fakulty Bostonské univerzity a publikovaná v prestižním časopise New England Journal of Medicíně. Ze závěrů vyplývá , že masově užívané léky proti bolesti, především ibuprofen a aspirin, působí svými vedlejšími účinky poškození žaludku, na které ročně umírá jen ve Spojených státech sedmnáct tisíc osob. To je přibližně stejný počet lidí, jaké ve stejném časovém usmrtí AIDS.

Zmíněný trend však přináší řadu paradoxních důsledků. Analýzy totiž ukazují, že čím více prostředků vynakládá společnost na zdravotní péči, tím nemocnější se její občané cítí. V letech 1966 – 1988 celosvětově vzrostl počet lidí, kteří se začali obávat o svoje zdraví, z původních 15 na ř0 procent. Lidé žijící ve státech poskytujících svým občanům kvalitní vzdělání a špičkovou lékařskou péči spíše rozpoznávají svoje nemoci, zatímco lidé žijící v horších podmínkách často považují svoje zdravotní obtíže za přirozený stav. Pokud by se tedy hodnotil zdravotní stav populace podle subjektivních představ občanů, vůbec nejhorší by bylo zdraví v zemi, která do péče o něj investuje nejvíce – ve Spojených Státech.

Jakkoliv je lékař vnímán jako člověk s vysokým společenským kreditem, jeho postavení i oceňování odpovídá spíše prodavači v supermarketu; láká pacienty do svého oddělení a ochotně je zahrnuje nabídkou pestrobarevného zboží, které je však pacientům z valné části nepotřebné, nebo jim dokonce zdraví vážně poškozuje. Nepřekvapuje proto zpráva, že jeden z ředitelů amerického obchodního řetězce s rychlým občerstvením nastoupil na místo ředitele komplexu nemocnic. Rozhodnutí komentoval slovy: „Růst finančního potenciálů moderních nemocnic je bez hranic, perspektivy jsou tu mnohem lepší než v Kentucky Fried Chicken.“

Lékařský pokrok a vyspělá technika dnes samozřejmě prodlužují lidský věk a zmírňují utrpení, na straně druhé je ale tentýž pokrok zatížený stejným nánosem korupce, prospěchářství a pragmatizmu, jaký provází život a stav celé společnosti.



V těchto podmínkách se člověk natolik ztotožňuje s poznatky vědy, je jimi natolik opojen a fascinován, že sám sebe redukuje a degraduje na cosi mechanického, manipulovatelného, prostého emocí. Současná věda však tvrdí i to, že je schopna prozkoumat tajemství lidského života, a mává dvojitou spirálou lidského geonomu jako samospasitelnou standartou.

Medializace života , jeho zaplavení chorobami a léky, je jednou z mnoha tváří stávajícího biotechnologického vidění světa. V jeho důsledku se medicína zpronevěřuje svému poslání, lékaři se fatálně zaplétají s farmaceutickými firmami a snad už zapomněli, že jsou lidmi, jejichž povoláním a posláním je ptát se spolučlověka na stále stejná děsivá tajemství jeho duše. Přitom si však musí neustále kriticky uvědomovat, kde leží hranice mezi vědeckým poznáním a lidskou vzájemností, protože obojí prolnuto tvoří i dnes jedinou naději současné medicíny.
Psáno spolu s Jiřím Šavlíkem

Zdravotnické noviny, 34/2003


NA CO PŘIŠLI VĚDCI
Když začíná článek slovy „vědci zjistili“, těším se, že v něm najdu informace, které mi pomohou pochopit jevy, na které jsem do té doby jen tupě zíral. Dlouho mi třeba nebylo jasné, proč se prezident Klaus tak zuřivě pustil do globálního oteplování. Nebo proč primátor Bém myslí, že Praha potřebuje olympiádu. Nebo proč hejtman Rath regulační poplatky ve zdravotnictví nejdříve chtěl a teď je zase ruší. Pak se mi dostal do ruky výzkum amerického psychologa Paula Babiaka a psychiatra Roberta Jarého z University of British Columbia. Ti zjistili, že mezi manažery a politiky je větší procento psychopatů než mezi vězni. „Bývají uhlazení, umějí se dobře vyjadřovat a každý si myslí, že se hodí do vedoucích funkcí. Do těch jsou dosazování záměrně, neboť necouvají ani před tvrdým rozhodnutím,“ Tvrdí Babiak. Hned to dává smysl. Naši staniční a vládní představitelé jsou nemocní. Jako lékař bych pro ně měl mít nějakou terapii. Žádná neexistuje. Psychopat se totiž cítí dobře. Svoje názory a chování považuje za jediné správné. Divný svět je mimo něj. Jediný způsob, jak s ním zacházet, je vyhnout se mu. To ale dost dobře nejde, když nás ovládá. Nepříjemná situace. Člověk z ní může onemocnět.



Lékaři z britské Chilterns University Collge Totiž zjistili, že nerozumný nebo nepříjemný šéf je významným stresorem. U podřízených se to může klinicky projevit zvýšením krevního tlaku a různými cévními komplikacemi. Doktorka Darin D. Doughertyová z Massachuttské všeobecné nemocnice zase tvrdí, že negativní emoce výrazně snižují také odolnost těla vůči běžnému nachlazení, chřipce a vyvolávají řadu tzv. psychosomatických chorob. V praxi to znamená, že u vnímavého člověka může prezident Klaus zavinit třeba infarkt nebo mozkovou mrtvici, primátor Bém dušnost nebo žaludeční vředy a hejtman Rath zvracení nebo průjem. Vědci marně hledali na choroby ze stresu účinný lék. Až na to přišli. Jako většina geniálních vynálezů je to jednoduché. Jestliže negativní emoce zdravotní obtíže vyvolávají, prostřednictvím pozitivních emocí se jich můžeme zbavit. Stačí jen změnit myšlení, dívat se na svět s úsměvem a většina chorob zmizí. Potvrdily to výsledky výzkumu vědců lékařské v Tokiu, kteří zkoušeli léčit pacienty s revmatizmem tím, že jim denně promítali grotesky. Odběry krve provedené pro projekci ukázaly výrazný nárůst hladiny látek s protizánětlivými účinky. Smích zlepšuje nejen imunitní systém, ale blahodárně působí i na bolesti zad, astma, nemoci srdce, plic, jater a střev. Jeho léčivé účinky navíc přetrvávají celé hodiny.

Pokoušel jsem se projevům našich politických vůdců srdečně smát. Vůbec mi to nešlo. Naštěstí se mi dostala do ruky studie psychologa Eckmana a neurologa Davidsona. Ti zjistili, že při předstíraném smíchu nebyly změny proudů v mozcích sledovaných osob o nic menší než při smíchu spontánním. „Když se postavíte před zrcadlo a budete se vesele smát, budete se cítit lépe a obranné schopnosti organismu posílíte stejně, jako kdybyste se smáli spontánně,“ tvrdí autoři. Pokud si budete připadat jako blázni, nenechte se odradit. Na nic lepšího vědci zatím nepřišli.




webmaster: Lukáš Podzimek

© Anastázia Mahovská