Záda, která cvičí, nebolí
Autor: PhDr. Simona Sedláková
Záda, která cvičí, nebolí
Cvičíme podle Ludmily Mojžíšové
© PhDr. Simona Sedláková, PH.D., 2011
Preface © MUDr. Jana Hnízdila, 2011
Photographs © Richard Šemík, 2011
Illustrations © PhDr. Václav Hradecký, 2011
MUDr. Jan Hnízdil
Centrum komplexní péče Dobřichovice
Mým marodům /Jak vyrobit pacienta/
"Člověče zastav se a zamysli se!"
MUDr. Jan Hnízdil „Zázraky“ Ludmily Mojžíšové
Pro pacienty byla spásou, andělem úlevy, zázračnou paní Mojžíšovou. Pro většinu lékařů zase šarlatánkou a drzou léčitelkou, která se dere na pole posvátné vědecké pole medicíny a boří zavedená pravidla. Mezi odbornou i laickou veřejností je jen málo těch, kteří by o jejích úspěších neslyšeli. Málokoho nechávala lhostejným. Poznal jsem ji jako nesmírně silnou osobnost s bohatou životní zkušeností a zdravým selským rozumem. Měla skvělou intuici a uměla jednat s lidmi. Na první pohled poznala, co na koho platí. Některé pacienty drsnými slovy vyburcovala, jiné laskavým slovem pohladila.
Přestože vystudovala „jen“ střední zdravotnickou školu, rozhodně nebyla medicínským lékařem. Lékařské obory se naučila samostudiem a prací s pacienty.
Do ordinace Fakulty tělesné výchovy a sportu v pražském Tyršově domě za ní přicházeli studenti se svalovými úrazy zablokovanými zády, bolestmi šlach a kloubů.
Paní Mojžíšová si pozorně všímala tvarů svalů i jejich napětí, držení těla i chování sportovců. Hovořila s nimi, dotýkala se jich a dávala si věci do souvislostí. Tak se začínala rodit „zázračná“ metoda Ludmily Mojžíšové.
„Vše způsobuje příliš časná specializace, jednostranný trénink. Některé svalové partie jsou přetěžované, jiné ochabují. Organizmus se brání například meziobratlovou blokádou. Okruhy svalstva, které mají svůj řád, se stáhnou do spazmů. A člověka najednou začnou bolet záda. Já vím, že má pootočené žebro. Zkrátilo snopec svalů, ten uskřípl výstup nervů a objevily se problémy. Snažím se vymyslet uvolňovací cviky pro přetížené svalové partie, posilovací cviky pro ty nedostatečně zatěžované.“ říkávala studentům.
Pověst o jejich léčebných schopnostech se rychle šířila. Přicházeli za ní slavní atleti, tenisté, hokejisté i slavní herci a umělci. Nechyběla na žádné vrcholové sportovní soutěži. Dokázala pomoci tam, kde si lékaři nevěděli rady. Měla snad opravdu nějaké nadpřirozené schopnosti?
Klikni na ODKAZ a posouvej myší po páteři (obratel po obratli). Nevadí, že neumíš anglicky. Uvidíš, který článek páteře způsobuje jaký určitý zdravotní problém.
Na zázraky nevěřím. Její úspěchy mají srozumitelné vysvětlení. Vzpomínám na jednu z úvah, která nejlépe vystihuje její životní filozofii a způsob práce: „Dříve lidé nosili vodu, přes rok pracovali na poli
a v zimě štípali dříví. Dělali to, co bylo potřeba, aby byli spokojení a neměli hlad.
Naprosto přirozené věci a pohyby, které si žádá tělo i duše. Nic víc, nic míň.“
Tělo a duše. To je klíč k úspěchu.
Moderní medicína je oddělila a dostala se tak
do velkých problémů. Jen pomalu a nerada si přiznává svůj omyl.
Prestižní časopis British Medical Journal publikoval v roce 2001 studii, ve které se poprvé objevil termín „medicínsky nevyléčitelné choroby“.
Jde o velkou skupinu pacientů, kteří navštěvují lékaře s tělesnými problémy, jako jsou bolesti zad, hlavy, zažívací potíže, dechová tíseň, závratě, nevolností a mnoho dalších. Jsou opakovaně vyšetřování za pomoci nejmodernější techniky, avšak bez jakéhokoliv objektivního nálezu, který by vysvětloval příčiny obtíží. Ze studie vyplynulo, že tyto choroby vznikají „somatizováním“ neboli ztělesňováním složité životní situace. To, co neumí odhalit složitá technika, ale vystihují stará lidová rčení a přísloví. Vždyť záda přece bolí, když si toho na ně moc naložíme. Z problémů a starostí se zase může zatočit hlava. Ze strachu se podlamují kolena. A z nešťastné lásky může dokonce puknout srdce. Moderní medicína zná dokonce stavbu a funkci lidského těla. Rozumí chorobám, ale přestává rozumět lidem. Zákonitě selhává všude tam, kde je potřeba vidět problém v souvislostech.
Zklamání pacienti proto stále častěji obracejí pozornost k léčitelům a k lidem , jako byla paní Mojžíšová. Problém, který je pro vědeckou medicínu nevysvětlitelný, se totiž, chápaný zdravým selským rozumem, rázem stává přehledným a řešitelným.
Selského rozumu měla paní Mojžíšová na rozdávání. Na nevysvětlitelné choroby byla přebornicí.
Přicházeli k ní lidé s krutými bolestmi zad u nichž lékaři na rentgenech nic nenašli. Podle objektivních vyšetření byli zdraví, subjektivně se tak ale necítili. A pro medicínu platí: co není objektivní, to neexistuje.
Paní Mojžíšová lidem věřila.
Zajímala se o ně.
Byla bezprostřední a zvědavá.
Ptala se na jejich práci, rodinu, záliby, koníčky, způsob odpočinku, starosti i radosti každodenního života.
Trpělivě naslouchala.
Dozvídala se to, co lékaři ani netušili. Třeba jaké trápení lidi tíží.
Co všechno mají na zádech, doslova i obrazně, naloženo.
Vyzařoval z ní klid.
Byla si jistá sama sebou a účinností svoji metody.
Zkušeným manévrem odstranila blokádu zad, nahodila vytočená žebra a poradila cvičení.
V obvyklém slova smyslu neléčila. „Jenom“ dokázala lidem poradit, jak mají změnit svůj život a svoje chování , aby se uzdravili.
Uměla je nadchnou a přesvědčit , že pokud se budou snažit, výsledek nenechá dlouho čekat. Do její pracovny přicházeli pacienti s diagnózami různých „vertebrogenních alogických syndromů“, které jim nadělili lékaři. Paní Mojžíšová jim je zase odebírala.
Z chorobopisů dělala životopisy. Z nesrozumitelných diagnóz srozumitelné problémy každodenního života. Ty pak společně s pacienty dokázala řešit. A dařilo se jí to nejen u bolesti zad.
Světový ohlas měla její metoda léčby funkční sterility. Jde o stav, kdy je žena je žena podle objektivních lékařských vyšetření zdravá, a přesto se jim nedaří otěhotnět. Objevu nahrála náhoda. V roce 1971 vyhledala pomoc šestatřicetiletá profesorka pro časté bolesti hlavy.
Paní Mojžíšová zjistila, že současně trpí také velkými bolestmi při menstruaci. Odstranila blokády žeber,
zad i kostrče, naučila ji sestavu cviků. Za čtvrt roku bolesti zmizely, po šesti měsících profesorka otěhotněla, do čtyřicítky porodila dvě zdravé děti.
Na paní Mojžíšovou se v následujících letech začaly obracet stovky sterilních žen. Byla pro ně poslední nadějí. Už jen prostý příslib, že je přijme, měl na jejich podlomenou psychiku blahodárný vliv.
Při první návštěvě si paní Mojžíšová pohrála se zablokovanými žebry, kostrčí a staženými svaly pánevního dna. Potom s pacientkou neustále hovořila, dotýkala se jí, získávala si její důvěru. Ta potom s důvěrou přijímala její dobře míněné „rady do života“.
Kouzlo paní Mojžíšové zapůsobilo. Z ordinace odcházel jiný člověk – žena uklidněná, motivovaná
ke cvičení i k řešení svých osobních problémů. Pravidelným pohybem si zlepšovala kondici kondici, nalézala v něm ztracenou sebedůvěru i tolik potřebný klid. Přirozeným způsobem se připravovala na otěhotnění.
A stal se „zázrak“ Z 2006 sterilních žen, které prošly rukama paní Mojžíšové, 704 otěhotnělo a 560 porodilo zdravé děti.
Obrovské pracovní nasazení, ale i celoživotní rivalita a nedůvěra vůči lékařům ji stály mnoho sil. Tisícům lidí dokázala ulevit od bolesti nebo pomoci k otěhotnění. Vlastní těžkou chorobu zanedbala. „Už nemám sílu se s někým hádat. Asi jeden život na uvedení nového léčebného postupu do praxe nestačí. Utěšuje mne jen to, že v medicíně se mnoho lidí nedožilo okamžiku, kdy jim historie dala za pravdu,“ řekla v posledním rozhovoru pro časopis Mladý svět.
V roce 1990 ministerstvo zdravotnictví její léčebnou metodu oficiálně uznalo. O dva roky později, v lednu 1992, paní Mojžíšová zemřela. Její metodu dnes vyučuje řada pracovišť. Vyškoleny byli stovky fyzioterapeutů. Přestože mnozí dokonale ovládají mobilizační techniky i metodiku cvičení, ne každý dosahuje úspěšnosti paní Mojžíšové.
Díky pozorovacímu talentu a obrovské životní zkušenosti pochopila složité vztahy mezi životním příběhem svých pacientů, svalovou nerovnováhu, blokádami žeber a páteře i jejich vlivem na činnost vnitřních orgánů. Mobilizační technika , kterou vypracovala, je unikátní. Sestava jejich cviků je jednoduchá, přitom velice účinná. Mobilizace i i cvičení se dají naučit. Samy o sobě ale k úspěchu nestačí. Tím nejcennějším lékem totiž byla osobnost paní Mojžíšové. Její hluboce lidský, intuitivní a laicky „psychosomatický“ přístup k pacientům. Tedy to, co současná medicína především postrádá.
Cvičíme podle Ludmily Mojžíšové
© PhDr. Simona Sedláková, PH.D., 2011
Preface © MUDr. Jana Hnízdila, 2011
Photographs © Richard Šemík, 2011
Illustrations © PhDr. Václav Hradecký, 2011
MUDr. Jan Hnízdil
Centrum komplexní péče Dobřichovice
Mým marodům /Jak vyrobit pacienta/
"Člověče zastav se a zamysli se!"
MUDr. Jan Hnízdil „Zázraky“ Ludmily Mojžíšové
Pro pacienty byla spásou, andělem úlevy, zázračnou paní Mojžíšovou. Pro většinu lékařů zase šarlatánkou a drzou léčitelkou, která se dere na pole posvátné vědecké pole medicíny a boří zavedená pravidla. Mezi odbornou i laickou veřejností je jen málo těch, kteří by o jejích úspěších neslyšeli. Málokoho nechávala lhostejným. Poznal jsem ji jako nesmírně silnou osobnost s bohatou životní zkušeností a zdravým selským rozumem. Měla skvělou intuici a uměla jednat s lidmi. Na první pohled poznala, co na koho platí. Některé pacienty drsnými slovy vyburcovala, jiné laskavým slovem pohladila.
Přestože vystudovala „jen“ střední zdravotnickou školu, rozhodně nebyla medicínským lékařem. Lékařské obory se naučila samostudiem a prací s pacienty.
Do ordinace Fakulty tělesné výchovy a sportu v pražském Tyršově domě za ní přicházeli studenti se svalovými úrazy zablokovanými zády, bolestmi šlach a kloubů.
Paní Mojžíšová si pozorně všímala tvarů svalů i jejich napětí, držení těla i chování sportovců. Hovořila s nimi, dotýkala se jich a dávala si věci do souvislostí. Tak se začínala rodit „zázračná“ metoda Ludmily Mojžíšové.
„Vše způsobuje příliš časná specializace, jednostranný trénink. Některé svalové partie jsou přetěžované, jiné ochabují. Organizmus se brání například meziobratlovou blokádou. Okruhy svalstva, které mají svůj řád, se stáhnou do spazmů. A člověka najednou začnou bolet záda. Já vím, že má pootočené žebro. Zkrátilo snopec svalů, ten uskřípl výstup nervů a objevily se problémy. Snažím se vymyslet uvolňovací cviky pro přetížené svalové partie, posilovací cviky pro ty nedostatečně zatěžované.“ říkávala studentům.
Pověst o jejich léčebných schopnostech se rychle šířila. Přicházeli za ní slavní atleti, tenisté, hokejisté i slavní herci a umělci. Nechyběla na žádné vrcholové sportovní soutěži. Dokázala pomoci tam, kde si lékaři nevěděli rady. Měla snad opravdu nějaké nadpřirozené schopnosti?
Klikni na ODKAZ a posouvej myší po páteři (obratel po obratli). Nevadí, že neumíš anglicky. Uvidíš, který článek páteře způsobuje jaký určitý zdravotní problém.
Na zázraky nevěřím. Její úspěchy mají srozumitelné vysvětlení. Vzpomínám na jednu z úvah, která nejlépe vystihuje její životní filozofii a způsob práce: „Dříve lidé nosili vodu, přes rok pracovali na poli
a v zimě štípali dříví. Dělali to, co bylo potřeba, aby byli spokojení a neměli hlad.
Naprosto přirozené věci a pohyby, které si žádá tělo i duše. Nic víc, nic míň.“
Tělo a duše. To je klíč k úspěchu.
Moderní medicína je oddělila a dostala se tak
do velkých problémů. Jen pomalu a nerada si přiznává svůj omyl.
Prestižní časopis British Medical Journal publikoval v roce 2001 studii, ve které se poprvé objevil termín „medicínsky nevyléčitelné choroby“.
Jde o velkou skupinu pacientů, kteří navštěvují lékaře s tělesnými problémy, jako jsou bolesti zad, hlavy, zažívací potíže, dechová tíseň, závratě, nevolností a mnoho dalších. Jsou opakovaně vyšetřování za pomoci nejmodernější techniky, avšak bez jakéhokoliv objektivního nálezu, který by vysvětloval příčiny obtíží. Ze studie vyplynulo, že tyto choroby vznikají „somatizováním“ neboli ztělesňováním složité životní situace. To, co neumí odhalit složitá technika, ale vystihují stará lidová rčení a přísloví. Vždyť záda přece bolí, když si toho na ně moc naložíme. Z problémů a starostí se zase může zatočit hlava. Ze strachu se podlamují kolena. A z nešťastné lásky může dokonce puknout srdce. Moderní medicína zná dokonce stavbu a funkci lidského těla. Rozumí chorobám, ale přestává rozumět lidem. Zákonitě selhává všude tam, kde je potřeba vidět problém v souvislostech.
Zklamání pacienti proto stále častěji obracejí pozornost k léčitelům a k lidem , jako byla paní Mojžíšová. Problém, který je pro vědeckou medicínu nevysvětlitelný, se totiž, chápaný zdravým selským rozumem, rázem stává přehledným a řešitelným.
Selského rozumu měla paní Mojžíšová na rozdávání. Na nevysvětlitelné choroby byla přebornicí.
Přicházeli k ní lidé s krutými bolestmi zad u nichž lékaři na rentgenech nic nenašli. Podle objektivních vyšetření byli zdraví, subjektivně se tak ale necítili. A pro medicínu platí: co není objektivní, to neexistuje.
Paní Mojžíšová lidem věřila.
Zajímala se o ně.
Byla bezprostřední a zvědavá.
Ptala se na jejich práci, rodinu, záliby, koníčky, způsob odpočinku, starosti i radosti každodenního života.
Trpělivě naslouchala.
Dozvídala se to, co lékaři ani netušili. Třeba jaké trápení lidi tíží.
Co všechno mají na zádech, doslova i obrazně, naloženo.
Vyzařoval z ní klid.
Byla si jistá sama sebou a účinností svoji metody.
Zkušeným manévrem odstranila blokádu zad, nahodila vytočená žebra a poradila cvičení.
V obvyklém slova smyslu neléčila. „Jenom“ dokázala lidem poradit, jak mají změnit svůj život a svoje chování , aby se uzdravili.
Uměla je nadchnou a přesvědčit , že pokud se budou snažit, výsledek nenechá dlouho čekat. Do její pracovny přicházeli pacienti s diagnózami různých „vertebrogenních alogických syndromů“, které jim nadělili lékaři. Paní Mojžíšová jim je zase odebírala.
Z chorobopisů dělala životopisy. Z nesrozumitelných diagnóz srozumitelné problémy každodenního života. Ty pak společně s pacienty dokázala řešit. A dařilo se jí to nejen u bolesti zad.
Světový ohlas měla její metoda léčby funkční sterility. Jde o stav, kdy je žena je žena podle objektivních lékařských vyšetření zdravá, a přesto se jim nedaří otěhotnět. Objevu nahrála náhoda. V roce 1971 vyhledala pomoc šestatřicetiletá profesorka pro časté bolesti hlavy.
Paní Mojžíšová zjistila, že současně trpí také velkými bolestmi při menstruaci. Odstranila blokády žeber,
zad i kostrče, naučila ji sestavu cviků. Za čtvrt roku bolesti zmizely, po šesti měsících profesorka otěhotněla, do čtyřicítky porodila dvě zdravé děti.
Na paní Mojžíšovou se v následujících letech začaly obracet stovky sterilních žen. Byla pro ně poslední nadějí. Už jen prostý příslib, že je přijme, měl na jejich podlomenou psychiku blahodárný vliv.
Při první návštěvě si paní Mojžíšová pohrála se zablokovanými žebry, kostrčí a staženými svaly pánevního dna. Potom s pacientkou neustále hovořila, dotýkala se jí, získávala si její důvěru. Ta potom s důvěrou přijímala její dobře míněné „rady do života“.
Kouzlo paní Mojžíšové zapůsobilo. Z ordinace odcházel jiný člověk – žena uklidněná, motivovaná
ke cvičení i k řešení svých osobních problémů. Pravidelným pohybem si zlepšovala kondici kondici, nalézala v něm ztracenou sebedůvěru i tolik potřebný klid. Přirozeným způsobem se připravovala na otěhotnění.
A stal se „zázrak“ Z 2006 sterilních žen, které prošly rukama paní Mojžíšové, 704 otěhotnělo a 560 porodilo zdravé děti.
Obrovské pracovní nasazení, ale i celoživotní rivalita a nedůvěra vůči lékařům ji stály mnoho sil. Tisícům lidí dokázala ulevit od bolesti nebo pomoci k otěhotnění. Vlastní těžkou chorobu zanedbala. „Už nemám sílu se s někým hádat. Asi jeden život na uvedení nového léčebného postupu do praxe nestačí. Utěšuje mne jen to, že v medicíně se mnoho lidí nedožilo okamžiku, kdy jim historie dala za pravdu,“ řekla v posledním rozhovoru pro časopis Mladý svět.
V roce 1990 ministerstvo zdravotnictví její léčebnou metodu oficiálně uznalo. O dva roky později, v lednu 1992, paní Mojžíšová zemřela. Její metodu dnes vyučuje řada pracovišť. Vyškoleny byli stovky fyzioterapeutů. Přestože mnozí dokonale ovládají mobilizační techniky i metodiku cvičení, ne každý dosahuje úspěšnosti paní Mojžíšové.
Díky pozorovacímu talentu a obrovské životní zkušenosti pochopila složité vztahy mezi životním příběhem svých pacientů, svalovou nerovnováhu, blokádami žeber a páteře i jejich vlivem na činnost vnitřních orgánů. Mobilizační technika , kterou vypracovala, je unikátní. Sestava jejich cviků je jednoduchá, přitom velice účinná. Mobilizace i i cvičení se dají naučit. Samy o sobě ale k úspěchu nestačí. Tím nejcennějším lékem totiž byla osobnost paní Mojžíšové. Její hluboce lidský, intuitivní a laicky „psychosomatický“ přístup k pacientům. Tedy to, co současná medicína především postrádá.
webmaster: Lukáš Podzimek