Čtyři dohody
Autor: Don Miguel Ruiz
KNIHA MOUDROSTI STARÝCH TOLTÉKŮ
Ve čtyřech dohodách odhaluje Don Miguel Ruiz zdroj omezujících názorů, které které nás připravují
o radost a vedou ke zbytečnému utrpení.
Čtyři dohody, založené na staré toltécké moudrosti, nabízejí silný kód chování, který dokáže rychle proměnit náš život v nový prožitek svobody, opravdového štěstí a lásky.
TOLTÉKOVÉ
Před několika tisíci léty byli Toltékové známi po celém jižním Mexiku jako „ženy a muži poznání."
Antropologové hovoří o Toltécích jako o národu nebo rase, ve skutečnosti to ale byli vědci a umělci, kteří vytvořili společnost zkoumající a uchovávající duchovní poznání a starobylé praktiky.
Setkávali se jako mistři (naguálové, šamani) a žáci v Teotihuacánu, ve starém městě pyramid nedaleko Ciudad de México, tam kde se „člověk stává Bohem“.
V průběhu věků byli naguálové nuceni svou starou moudrost uchovávat v tajnosti.
Evropská konkvista, spojená s bezuzdným zneužíváním osobní moci několika učedníky toltécké nauky, učinila nezbytným skrývat poznání před těmi, kteří nebyli připraveni jej moudře používat nebo by jej mohli zneužít k osobnímu prospěchu.
PRVNÍ DOHODA: "Nehřešte slovem"
Hovořte jako osobnost. Říkejte jen to, co si myslíte. Vyhýbejte se užívaní slova proti sobě nebo
k pomlouvání druhých. Užívejte sílu slova ve jménu pravdy a lásky.
DRUHÁ DOHODA: "Neberte si nic osobně"
Nikdo nedělá nic kvůli vám. Co druzí říkají a dělají je projevem jejich vlastní situace a snů. Když budete imunní proti názorům a činům druhých, nestanete se obětí zbytečného utrpení.
TŘETÍ DOHODA: "Nevytvářejte si žádné domněnky"
Nalezněte odvahu klást otázky a vyjádřit, co skutečně chcete. Komunikujte s ostatními tak jasně, jak jenom dovedete, abyste se vyhnuli nedorozuměním, smutku a dramatům. Pouze touto jedinou dohodou dokážete zcela změnit svůj život.
ČTVRTÁ DOHODA: "Dělejte vše tak, jak nejlépe dovedete"
Vaše činnost se mění od okamžiku k okamžiku: bude vypadat jinak, když jste nemocni, než když jste zdraví. Dělejte však za všech okolností vše, jak nejlépe dovedete, a vyhnete se zbytečným soudům
a lítosti.
PRVNÍ DOHODA: "NEHŘEŠTE SLOVEM
První dohoda je nejdůležitější a je rovněž nejtěžší ji dodržovat. Je tak důležitá, že právě díky ní budeme schopni dosáhnout roviny, kterou nazývám nebem na zemi.
První dohoda spočívá v tom, že nebudeme hřešit slovem. Zní to velmi prostě, ale je v tom obrovská síla.
Proč slovem? Naše slovo je dar, který pochází od Boha. V evangeliu sv. Jana tam kde píše o stvoření vesmíru, se říká: „na počátku bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha, a to slovo byl Bůh.“ Slovem vyjadřujeme tvůrčí schopnosti. Právě slovem vše vyjevíme. Nezávisle na jazyku, kterým hovoříme, se naše úmysly projevují slovem. To, o čem sníme, co cítíme a co skutečně jsme, je vyjádřeno slovem.
Slovo není jen zvukem nebo psaným symbolem. Slovo je síla: je to moc, kterou máme k vyjadřování a komunikaci, k přemýšlení a tudíž i k vytváření situací v našem životě. Umíme mluvit. Kteří jiní tvorové na naší planetě to dokážou?
Slovo je nejmocnějším nástrojem, který jako lidé máme; je to kouzelný nástroj. Ale stejně jako má meč dvě ostří, dokáže i naše slovo vytvořit ten nejkrásnější sen, anebo vše okolo nás zničit. Jedním ostřím je zneužívání slova, což dělá ze života peklo. Druhým ostřím je čistota slova, jejímž prostřednictvím vytváříme pouze krásu, lásku a nebe na zemi.
V závislosti na tom, jak je užíváno, může nás slovo osvobodit anebo zotročit ještě více, než si dokážeme představit. Veškerá kouzla, která máme k dispozici, jsou založena na slovech.
Naše pozitivní slovo je bílou magií, zneužito se stává magií černou.
I jediné slovo může být tak mocné, že změní nebo zničí životy milionů lidí.
........ Lidská mysl je jako úrodná půda, do které jsou neustále zasívána semena. Semeny jsou názory, ideje
a pojmy. Zasijete semínko, myšlenku, a ta roste. Slovo je jako semínko a lidská mysl je tak plodná! Jediným problémem je, že je až příliš úrodná pro semínka strachu. Každá mysl je plodná, ale pouze
pro ta semínka, na která je připravena. Důležité je vědět, pro jaký druh semínek je vhodná a připravit ji
na přijímání semínek lásky.
........ Každý člověk je kouzelníkem. Svým slovem můžeme buď někoho zaklít, nebo ho z nějakého zakletí osvobodit. Svými názory kolem sebe neustále šíříme kouzla.
...... V průběhu našeho ochočování vyslovují naši rodiče a sourozenci své názory o nás, aniž by o nich přemýšleli. Uvěřili jsme těmto názorům a žijeme ve strachu z nich, například věříme, že neumíme dobře plavat, že nejsme dobří v nějakém jiném sportu nebo že neumíme psát. Někdo vyjádří svůj názor a řekne: „Podívejte se, tohle je ošklivá dívka!“ Dívka to slyší, uvěří, že je ošklivá, a vyroste s touto představou. Nezáleží na tom, zda je nebo není krásná, protože jakmile je tento soud vysloven, uvěří, že je ošklivá. To je ono kouzlo, kterým je zakleta.
Upoutáním pozornosti může slovo vstoupit do naší mysli a změnit vše k horšímu nebo lepšímu.
Další příklad: věříte, že jste hloupý, a věříte tomu tak dlouho, jak si jen pamatujete. Tato dohoda může být velmi lstivá a způsobí, že spoustu věcí děláte určitým způsobem jen proto, abyste se ujistil, že hloupý skutečně jste. Něco uděláte a pomyslíte si: „Chtěl bych být chytrý, ale jsem hloupý, protože jinak bych to neudělal."
Mysl se může vydat do stovek různých směrů a my přitom strávíme velkou část živta vírou ve svou hloupost.
Pak jednoho dne někdo upoutá vaši pozornost a použije slovo, kterým vám dá najevo, že hloupý nejste. Uvěříte tomu, co ten člověk říká, a máte novou dohodu. Výsledkem je, že již nemáte pocit, že jste hloupý nebo děláte věci hloupě. Kouzlo je zlomeno a to jen silou slova.
Když ale věříte, že jste hloupý, a někdo upoutá vaši pozornost a řekne: „Ano, jsi skutečně ten nejhloupější člověk, jakého jsem kdy potkal,“ dohodu tím ještě posílí.
Náboženství hovoří o hříchu a hříšnících, ale vysvětleme si, co to doopravdy znamená hřešit. Hřích je vše, čím se proviníme sami proti sobě. Všechno, o čem si myslíte nebo říkáte, že se děje proti vám, je hřích. Stavíme se proti sobě, když se kvůli něčemu odsuzujeme nebo obviňujeme. Existence bez hříchu je pravým opakem. Nehřešit znamená, že nejdeme proti sobě. Když jsme bez hříchu, přebíráme odpovědnost za své činy, ale nesoudíme se ani neobviňujeme.
Z tohoto hlediska se celé pojetí hříchu mění z čehosi morálního či náboženského v něco, co dává větší smysl. Hřích začíná tím, že sami sebe odmítáme. Sebeodmítání je největším hříchem, který můžeme spáchat. V náboženských pojmech je sebeodmítání „smrtelným hříchem“ který vede ke smrti.
Být bez hříchu na druhé straně znamená cestu k životu.
Nehřešit slovem znamená nepoužívat slovo proti sobě. Potkám-li vás na ulici a řeknu vám, že jste hloupí, vypadá to, že jsem použil slovo proti vám. Ale ve skutečnosti jsem použil slovo proti sobě, protože mě kvůli tomu začnete nenávidět a vaše nenávist není pro mě ničím dobrým.
Když se proto rozlobím a svým slovem k vám vyšlu emocionální jed, používám slovo proti sobě.
Pokud se mám rád, vyjádřím tuto lásku při vzájemných stycích s vámi a budu pak slovem nehřešící, protože můj čin vyvolá podobnou reakci.
Budu-li mít rád vás, budete i vy mít rádi mne.
Urazím-li vás, urazíte mě také.
Budu-li vám vděčný, budete vděční i vy mně.
Budu-li se k vám chovat sobecky, budete se chovat sobecky ke mně.
Použiji-li slovo, abych vás očaroval, očarujete i vy mne.
Nehřešit slovem je správné využívání naší energie; znamená to využívat energii ve směru pravdy a lásky k sobě. Uzavřeme-li se sebou dohodu, že nezhřešíme slovem jen s tímto úmyslem, bude z nás vycházet pravda a zbaví nás veškerého emocionálního jedu, který v nás byl.
Ale uzavření této dohody je obtížné, protože jsme se naučili činit pravý opak. Navykli jsme si při komunikaci s jinými
a především sami se sebou lhát. Hřešíme slovem.
Síla slova je v pekle vždy zneužívána. Používáme slovo
ke klení, obviňování, ničení. Užíváme je ovšem také správně,
ale nikoliv příliš často. Většinou používáme slovo k šíření našeho osobního jedu – k vyjádření hněvu, žárlivosti, závisti
a nenávisti.
Slovo je čisté kouzlo – nejmocnější dar, který jsme my lidé dostali – a užíváme jej proti sobě.
Plánujeme pomstu.
Vytváříme slovem chaos.
Užíváme slovo k vyvolání nenávisti mezi různými rasami, mezi různými národy, mezi rodinami, mezi státy. Zneužíváme slovo velice často a tímto zneužíváním vytváříme a zvěčňujeme sen pekla. Zneužíváním slova se navzájem strháváme dolů a udržujeme se ve stavu strachu a pochybnosti. Protože slovo je kouzlo, které lidé vlastní, a zneužívání slova je černá magie, používáme neustále černou magii, aniž bychom vůbec věděli, že naše slovo je kouzlem.
…… Kdykoli slyšíme nějaký názor a uvěříme mu, uzavíráme dohodu, která se stává součástí našeho systému víry.
Don Miguel Ruiz se narodil na mexickém venkově v rodině léčitelů a byl vychován matkou curanderou (léčitelkou) a dědečkem naguálem (šamanem). Rodina očekávala, že Miguel bude pokračovat ve staleté rodinné tradici léčitelství a předávání esoterického poznání Toltéků. Ale Miguela vábil moderní život, vystudoval lékařství a stal se chirurgem.
Všechno změnil až jeho prožitek blízkosti smrti.…….Šokován tímto zážitkem začal intenzivně zkoumat své nitro. Věnoval se staré moudrosti předků, učil se od matky a dovršil svá učednická léta u mocného šamana v mexické poušti. Jeho dědeček, který mezitím zemřel, ho nadále učil ve snech.
V toltécké tradici vede naguál člověka k osobní svobodě. Don Miguel Ruiz je naguál z rodu Rytířů orla a věnuje se předávání svých znalostí o učení starých Toltéků.
°°°°°°°°°°°
Ve čtyřech dohodách odhaluje Don Miguel Ruiz zdroj omezujících názorů, které které nás připravují
o radost a vedou ke zbytečnému utrpení.
Čtyři dohody, založené na staré toltécké moudrosti, nabízejí silný kód chování, který dokáže rychle proměnit náš život v nový prožitek svobody, opravdového štěstí a lásky.
TOLTÉKOVÉ
Před několika tisíci léty byli Toltékové známi po celém jižním Mexiku jako „ženy a muži poznání."
Antropologové hovoří o Toltécích jako o národu nebo rase, ve skutečnosti to ale byli vědci a umělci, kteří vytvořili společnost zkoumající a uchovávající duchovní poznání a starobylé praktiky.
Setkávali se jako mistři (naguálové, šamani) a žáci v Teotihuacánu, ve starém městě pyramid nedaleko Ciudad de México, tam kde se „člověk stává Bohem“.
V průběhu věků byli naguálové nuceni svou starou moudrost uchovávat v tajnosti.
Evropská konkvista, spojená s bezuzdným zneužíváním osobní moci několika učedníky toltécké nauky, učinila nezbytným skrývat poznání před těmi, kteří nebyli připraveni jej moudře používat nebo by jej mohli zneužít k osobnímu prospěchu.
PRVNÍ DOHODA: "Nehřešte slovem"
Hovořte jako osobnost. Říkejte jen to, co si myslíte. Vyhýbejte se užívaní slova proti sobě nebo
k pomlouvání druhých. Užívejte sílu slova ve jménu pravdy a lásky.
DRUHÁ DOHODA: "Neberte si nic osobně"
Nikdo nedělá nic kvůli vám. Co druzí říkají a dělají je projevem jejich vlastní situace a snů. Když budete imunní proti názorům a činům druhých, nestanete se obětí zbytečného utrpení.
TŘETÍ DOHODA: "Nevytvářejte si žádné domněnky"
Nalezněte odvahu klást otázky a vyjádřit, co skutečně chcete. Komunikujte s ostatními tak jasně, jak jenom dovedete, abyste se vyhnuli nedorozuměním, smutku a dramatům. Pouze touto jedinou dohodou dokážete zcela změnit svůj život.
ČTVRTÁ DOHODA: "Dělejte vše tak, jak nejlépe dovedete"
Vaše činnost se mění od okamžiku k okamžiku: bude vypadat jinak, když jste nemocni, než když jste zdraví. Dělejte však za všech okolností vše, jak nejlépe dovedete, a vyhnete se zbytečným soudům
a lítosti.
PRVNÍ DOHODA: "NEHŘEŠTE SLOVEM
První dohoda je nejdůležitější a je rovněž nejtěžší ji dodržovat. Je tak důležitá, že právě díky ní budeme schopni dosáhnout roviny, kterou nazývám nebem na zemi.
První dohoda spočívá v tom, že nebudeme hřešit slovem. Zní to velmi prostě, ale je v tom obrovská síla.
Proč slovem? Naše slovo je dar, který pochází od Boha. V evangeliu sv. Jana tam kde píše o stvoření vesmíru, se říká: „na počátku bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha, a to slovo byl Bůh.“ Slovem vyjadřujeme tvůrčí schopnosti. Právě slovem vše vyjevíme. Nezávisle na jazyku, kterým hovoříme, se naše úmysly projevují slovem. To, o čem sníme, co cítíme a co skutečně jsme, je vyjádřeno slovem.
Slovo není jen zvukem nebo psaným symbolem. Slovo je síla: je to moc, kterou máme k vyjadřování a komunikaci, k přemýšlení a tudíž i k vytváření situací v našem životě. Umíme mluvit. Kteří jiní tvorové na naší planetě to dokážou?
Slovo je nejmocnějším nástrojem, který jako lidé máme; je to kouzelný nástroj. Ale stejně jako má meč dvě ostří, dokáže i naše slovo vytvořit ten nejkrásnější sen, anebo vše okolo nás zničit. Jedním ostřím je zneužívání slova, což dělá ze života peklo. Druhým ostřím je čistota slova, jejímž prostřednictvím vytváříme pouze krásu, lásku a nebe na zemi.
V závislosti na tom, jak je užíváno, může nás slovo osvobodit anebo zotročit ještě více, než si dokážeme představit. Veškerá kouzla, která máme k dispozici, jsou založena na slovech.
Naše pozitivní slovo je bílou magií, zneužito se stává magií černou.
I jediné slovo může být tak mocné, že změní nebo zničí životy milionů lidí.
........ Lidská mysl je jako úrodná půda, do které jsou neustále zasívána semena. Semeny jsou názory, ideje
a pojmy. Zasijete semínko, myšlenku, a ta roste. Slovo je jako semínko a lidská mysl je tak plodná! Jediným problémem je, že je až příliš úrodná pro semínka strachu. Každá mysl je plodná, ale pouze
pro ta semínka, na která je připravena. Důležité je vědět, pro jaký druh semínek je vhodná a připravit ji
na přijímání semínek lásky.
........ Každý člověk je kouzelníkem. Svým slovem můžeme buď někoho zaklít, nebo ho z nějakého zakletí osvobodit. Svými názory kolem sebe neustále šíříme kouzla.
...... V průběhu našeho ochočování vyslovují naši rodiče a sourozenci své názory o nás, aniž by o nich přemýšleli. Uvěřili jsme těmto názorům a žijeme ve strachu z nich, například věříme, že neumíme dobře plavat, že nejsme dobří v nějakém jiném sportu nebo že neumíme psát. Někdo vyjádří svůj názor a řekne: „Podívejte se, tohle je ošklivá dívka!“ Dívka to slyší, uvěří, že je ošklivá, a vyroste s touto představou. Nezáleží na tom, zda je nebo není krásná, protože jakmile je tento soud vysloven, uvěří, že je ošklivá. To je ono kouzlo, kterým je zakleta.
Upoutáním pozornosti může slovo vstoupit do naší mysli a změnit vše k horšímu nebo lepšímu.
Další příklad: věříte, že jste hloupý, a věříte tomu tak dlouho, jak si jen pamatujete. Tato dohoda může být velmi lstivá a způsobí, že spoustu věcí děláte určitým způsobem jen proto, abyste se ujistil, že hloupý skutečně jste. Něco uděláte a pomyslíte si: „Chtěl bych být chytrý, ale jsem hloupý, protože jinak bych to neudělal."
Mysl se může vydat do stovek různých směrů a my přitom strávíme velkou část živta vírou ve svou hloupost.
Pak jednoho dne někdo upoutá vaši pozornost a použije slovo, kterým vám dá najevo, že hloupý nejste. Uvěříte tomu, co ten člověk říká, a máte novou dohodu. Výsledkem je, že již nemáte pocit, že jste hloupý nebo děláte věci hloupě. Kouzlo je zlomeno a to jen silou slova.
Když ale věříte, že jste hloupý, a někdo upoutá vaši pozornost a řekne: „Ano, jsi skutečně ten nejhloupější člověk, jakého jsem kdy potkal,“ dohodu tím ještě posílí.
Náboženství hovoří o hříchu a hříšnících, ale vysvětleme si, co to doopravdy znamená hřešit. Hřích je vše, čím se proviníme sami proti sobě. Všechno, o čem si myslíte nebo říkáte, že se děje proti vám, je hřích. Stavíme se proti sobě, když se kvůli něčemu odsuzujeme nebo obviňujeme. Existence bez hříchu je pravým opakem. Nehřešit znamená, že nejdeme proti sobě. Když jsme bez hříchu, přebíráme odpovědnost za své činy, ale nesoudíme se ani neobviňujeme.
Z tohoto hlediska se celé pojetí hříchu mění z čehosi morálního či náboženského v něco, co dává větší smysl. Hřích začíná tím, že sami sebe odmítáme. Sebeodmítání je největším hříchem, který můžeme spáchat. V náboženských pojmech je sebeodmítání „smrtelným hříchem“ který vede ke smrti. Být bez hříchu na druhé straně znamená cestu k životu.
Nehřešit slovem znamená nepoužívat slovo proti sobě. Potkám-li vás na ulici a řeknu vám, že jste hloupí, vypadá to, že jsem použil slovo proti vám. Ale ve skutečnosti jsem použil slovo proti sobě, protože mě kvůli tomu začnete nenávidět a vaše nenávist není pro mě ničím dobrým.
Když se proto rozlobím a svým slovem k vám vyšlu emocionální jed, používám slovo proti sobě.
Pokud se mám rád, vyjádřím tuto lásku při vzájemných stycích s vámi a budu pak slovem nehřešící, protože můj čin vyvolá podobnou reakci.
Budu-li mít rád vás, budete i vy mít rádi mne.
Urazím-li vás, urazíte mě také.
Budu-li vám vděčný, budete vděční i vy mně.
Budu-li se k vám chovat sobecky, budete se chovat sobecky ke mně.
Použiji-li slovo, abych vás očaroval, očarujete i vy mne.
Nehřešit slovem je správné využívání naší energie; znamená to využívat energii ve směru pravdy a lásky k sobě. Uzavřeme-li se sebou dohodu, že nezhřešíme slovem jen s tímto úmyslem, bude z nás vycházet pravda a zbaví nás veškerého emocionálního jedu, který v nás byl.
Ale uzavření této dohody je obtížné, protože jsme se naučili činit pravý opak. Navykli jsme si při komunikaci s jinými a především sami se sebou lhát. Hřešíme slovem.
Síla slova je v pekle vždy zneužívána. Používáme slovo
ke klení, obviňování, ničení. Užíváme je ovšem také správně,
ale nikoliv příliš často. Většinou používáme slovo k šíření našeho osobního jedu – k vyjádření hněvu, žárlivosti, závisti
a nenávisti.
Slovo je čisté kouzlo – nejmocnější dar, který jsme my lidé dostali – a užíváme jej proti sobě.
Plánujeme pomstu.
Vytváříme slovem chaos.
Užíváme slovo k vyvolání nenávisti mezi různými rasami, mezi různými národy, mezi rodinami, mezi státy. Zneužíváme slovo velice často a tímto zneužíváním vytváříme a zvěčňujeme sen pekla. Zneužíváním slova se navzájem strháváme dolů a udržujeme se ve stavu strachu a pochybnosti. Protože slovo je kouzlo, které lidé vlastní, a zneužívání slova je černá magie, používáme neustále černou magii, aniž bychom vůbec věděli, že naše slovo je kouzlem.
…… Kdykoli slyšíme nějaký názor a uvěříme mu, uzavíráme dohodu, která se stává součástí našeho systému víry.
Don Miguel Ruiz se narodil na mexickém venkově v rodině léčitelů a byl vychován matkou curanderou (léčitelkou) a dědečkem naguálem (šamanem). Rodina očekávala, že Miguel bude pokračovat ve staleté rodinné tradici léčitelství a předávání esoterického poznání Toltéků. Ale Miguela vábil moderní život, vystudoval lékařství a stal se chirurgem.
Všechno změnil až jeho prožitek blízkosti smrti.…….Šokován tímto zážitkem začal intenzivně zkoumat své nitro. Věnoval se staré moudrosti předků, učil se od matky a dovršil svá učednická léta u mocného šamana v mexické poušti. Jeho dědeček, který mezitím zemřel, ho nadále učil ve snech.
V toltécké tradici vede naguál člověka k osobní svobodě. Don Miguel Ruiz je naguál z rodu Rytířů orla a věnuje se předávání svých znalostí o učení starých Toltéků.
°°°°°°°°°°°
vyplati se dokoukat do konce from Tak Jo on Vimeo.
webmaster: Lukáš Podzimek